Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Straight Hate - Black Sheep Parade

Straight HateBlack Sheep Parade

Jirka D.2.9.2020
Zdroj: CD v jewel case v papírovém přebalu (# DP/035CD) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Čistý průplach hlavy bez postranních myšlenek a ambicí na cokoliv dalšího. Proč ne.

Polská kapela Straight Hate v mém případě patří k řeholím, kterými si člověk občas musí projít, když chce dělat to, co dělá - tedy psát o muzice. Jejich loňské dlouhohrající album Black Sheep Parade (dosaď si 29 minut) došlo bez pozvání i bez varování, ale pokud tento příběh většinou končí nějakou ne zrovna symbiózou, tak v tomhle případě to bude částečně jinak. Minimálně teda v tom, že jejich muzika mi dala vzpomenout na dobu, kdy mi podobná produkce šmakovala, a to především naživo. Vytřepat hlavu, trochu si zahrozit, zmoct půl basy piv, postupku panáků a pak potupně vrhnout. Je to dávno.

 

Tenhle kvartet hraje grindcore pro mě starého střihu se silným základem v death metalu, řekněme švédského, hodně rozchrastěného střihu (zmiňme Napalm Death, Rotten Sound nebo Nasum). Naprostá většina skladeb se drží mezi jednou a dvěma minutami a přiblížení se třem minutám (cca tři případy) je vzácné a lze jej považovat za bezprecedentní kompoziční snahu. Jinak se jede na dlouholeté jistoty, na prověřené postupy jak na bicí, tak na kytaru a všechny momenty na desce vám budou důvěrně známé, blízké a budete z nich cítit teplo domácího krbu. Výhodou samozřejmě bude to, že deska se vám velmi rychle dostane pod kůži, nevýhodou pak samozřejmě pocit, že Straight Hate z tohoto rozstřelu vychází jako muzikanti bez invence a vlastního ksichtu.

 

 

Ke cti kapely budiž uvedeno, že téměř celá stopáž alba ubíhá svižně a bez škobrtání, byť výjimky se samozřejmě najdou. Minimálně poslední skladba, nejdelší věc na desce (3 minuty), je nastavená kaše a kapelu ukazuje v poněkud slabší chvilce. Ono by to šlo vlastně zjednodušit v tom duchu, že kdykoliv se kapela pokusí o nějaký delší kus, ztroskotá (zkuste tápání v Insurance Policy). Naštěstí se o to nepokouší často a většina skladeb jede jednoduše v tanečním rytmu, čehož doklad zkuste dvojku Meaningless Thrash nebo čtverku Fuck Divisions. V téhle pozici jsou Straight Hate doma a šlape jim to neskutečně dobře, byť po dohrání desky v hlavě nezůstává vůbec nic - ani dobrý pocit, ani pachuť spáleniny. Vrátím se k úplnému úvodu a myšlence, že něco podobného si umím představit především živě, protože na domácí poslech zásadně chybí argumenty.

 

Závěrem dnešního krátkého psaní dodám snad jen tolik, že Black Sheep Parade vyšlo v pěkné edici na CD (obrázek máte ZDE), včetně papírového přebalu a v grafické úpravě, která vyniká minimálně přehledností a vyhýbá se žánrovým klišé. Což je moc fajn. Naopak zvuk se soudobým klišé nevyhnul a jeho totální přehulenost je v duchu hesla, že když nejsme lepší než ti druzí, tak je zkusíme aspoň přeřvat. A to už tak fajn není.

 

Straight Hate band


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky