Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tu a tam nakouknu pod duchnu tuzemskému undergroundu thrashmetalového ražení v naději na nález hodnotného sběratelského počinu. Chtěl tomu asi osud, jemuž jsem šel v ústrety a setkal se premiérově s již letitým pražským souborem Strange Feelings. Tito pánové první otisk do hudebních encyklopedií provedli roku 2008 řadovým albem „Fractality“. Za čtyři roky by mohla uzrát fůra nápadů a silných písní. Je tomu tak na druhém počinu „One More Last Day“? Naložila kapela něco nadstandartního, nebo se stále jede zdejší polňačkou hand made malotraktorem s nevábným nákladem? Podaří se kapele vlámat se do širšího (alespoň) tuzemského povědomí?

Nebudu našlapovat kolem nejslabšího článku celé nahrávky. Nepovedený prvek v řetězci spatřuji u nevýrazného vokalisty Jakuba Trnavského. Beru, že hošani to dělají z radosti a lásky ke kovové surovině, po zaměstnání, odstrkují rodiny, přítelkyně, povinnosti, ale tak špatný vokál by zasloužil lehké školení, alespoň pro frázování. Tady bych očekával skutečně nebezpečnou napilovanou patronu s charismatem, když ne s patřičně pestrým výrazovým fondem. Dokud se frézují ostré špony, jsem relativně v klidu, ale jakmile se začne vokalista snažit o melodie, dojem padá na zem. Bohužel v mezičase Jakub Strange Feelings opustil, a tak tato zmínka o chabém zpěvu bude předposlední v této recenzi. Pojedu dále v negativech, konkrétně využití kláves. Tak amatérské zapojení klapek, navíc využívajících šíleně archaických rejstříků, mě zaráží a kladu si jedinou otázku: proč? Tu v podkresu skladby, jindy v krátkých instrumentálních předělech, které album nikam neposunují. Album místo aby ničilo, chce dělat něco víc, hudebníci by rádi hráli komplikovaněji a pašují do skladeb nadějnou melodiku, ale nedaří se dosáhnout komplexní dotaženosti.

Album provází standardní sound pro český underground. Komponistům nemohu odepřít snahu o pestrost, což je hlavní deviza, spolu s kytarovou hrou a slušnou rytmikou. Thrash metal na albu je kombinací německého vlivu s vlnou zpoza Atlantiku, na což se snaží přišroubovat vlastní náměty. Občas se přistihnu, že mě některé složitěji strukturované skladby strhávají na vlastní stranu. Kytarová práce zvedá prach mého zájmu o kapelu; není tak útočná, jak by se dalo předjímat, snaží se vyprávět příběh a skladbami nás družně provést. Tu a tam posluchače potěší technická vsuvka, pojící na sebe závan osobitého přístupu. Dalším kladem je nadějné navozování posmutnělých nálad. Bohužel se s nimi nedaří hlouběji pracovat a nějak je smysluplně rozvinout. Skladby nemají sílu, ani energii, vystoupat s posluchačem ze svých přízemních sfér k vyšším prožitkům.

Poslech alba nepřináší tolik útrap, jak může vyznění recenze napovídat. Jistě, jedná se obligátní počin domácí provenience se všemi typickými neduhy. Nadějné skladby s progresivnějším přístupem sráží především vokál. Kdo má rád thrash metal, ten svoji dávku hudby vydoluje, drobné vady nepustí přes práh a hudbu užije. To se mi občas povedlo, ale pod českým praporem pluje vícero kvalitnějších souborů, ze stejné kategorie např. Spreading Dread. Strange Feelings by neměli otálet a najít novice k mikrofonu, který bude mít předpoklady pomoci kapele se posunout o nějaký krůček vpřed. S ohledem na pracovitost kapely jsem nyní zachvácen mírnou skepsí, zda se to vůbec kdy podaří.