Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Uskupení Diligence už má první pětiletku za sebou a aktuálně utváří tu druhou, aby ta byla o poznání lepší než ta první. Za uplynulou dobu už se stihli zavrtat do povědomí snad všech metalových fanoušků tuzemské scény, neboť jejich jméno se tu a tam objevilo na soupisce různorodých akcí a především se kapela důsledně připomínala nahrávkami, byť drobnějšího charakteru. Dokonce i na Echoes se jim dostalo prostoru, kde kolega Sorgh střídmě odhadl začátečnická úskalí a vyzvedl silnější stránky souboru. Dnes se nám na pultech hřeje první velká deska kapely, která nese jméno Abundance In Exertion. A po zdlouhavých labyrintech české pošty se konečně dostala i do mé schránky.

Těžko začínat z jiného konce než z toho vokálního. To je prvek, který bude každý v souvislosti s kapelou především vypichovat a upozorňovat na něj. Zainteresovaní vědí, že jej má na starosti jistá Daniela, která svým originálním hlasem dopřává šmrnc ještě jedné výrazné veličině – The Corona Lantern. Ženská za mikrofonem se vždycky tak nějak těší oblibě napříč hudebním spektrem. Zde můžeme hovořit o čisté kvalitě a pokud bychom neznali jména a fotky autorů, dívku bychom za tímto peklem hledali jen s těží. Nicméně zmínka o Coroně nepadla jen tak náhodou, další pojítko míří za kytaristou Igorem, který coby velmi nápaditý skladatel zajišťuje jednotlivým kapelám jasný rukopis a jistá rozpoznávací znamení. Ale víme, že Diligence není duet, ale že ansámbl tvoří ještě další tři členové, kteří se starají o to, aby ticho ve vašem domě zalézalo co nejdále od vašich dveří.

Je dobré hovořit o Diligence jako o velké naději pro tuzemský death metal. Ten se našincům obecně vždycky dobře dařil a můžeme vzpomenout hned několik velmi zajímavých jmen a nesahat přitom do legendárních pojmů minulého století. Diligence jsou tak svěžím větrem, který se sice ještě zcela naplno neroztočil, ale síla orkánu může být přiznána. Touto snůškou metafor a jinotajů se snažím přiblížit fakt, že nová deska zní velmi razantně a svižně. Výdech se člověku dopřeje pouze v jedné fázi (a tou je polovina alba), aby hned po ní naskočilo tempo zpátky do obrátek řetězové pily. Vskutku svědomité likvidační schopnosti byly přisouzeny tomuto albu. Přesto nejde o nějaký slam death, či jiné brutální odnože, ale o death metal amerického střihu s jasnými prvky technického pohledu na věc.

Stejně jako skvělý obal desky působí jasně taženými liniemi, geometrickou obrazností a skoro až sterilně vyznívající kompozicí – je jasné, že celek přesto všechno vyjde jako neklidný výraz s křečovitou energií plnou pěnícího se vzteku. Právě tak i hudba ze sebe sype deathové válečnictví a neopomíná průběh okrášlovat různorodými vyhrávkami, dramatičností jednotlivých linií, čili technickými úkazy jednotlivých nástrojů. Já osobně zbožňuji to kovové ševelení činelů, při kterém mi vždycky proskočí mráz tělem, abych v následujícím mohutném úderu rovněž zaťal pěst a jal se běsnit pokojem s komickým výrazem nasraného. Ta síla mající parametry parního válce je nesmírně těžká a tím pádem i hůře stravitelná.

Na první dobrou vás to rozemele do karbanátků a těžko si odnesete nějaký hlubší dojem než ten, že to sice všechno hezky valí, ale nenabízí duchu nic víc navíc. Ano, je to death metal, ale i ten může být prostoupen trochou svěžesti a v dnešní době i netradičních vlivů a kombinací. Jako domeček při honbě o babu, pak působí prostřední intermezzo, které uším nabízí kýžené útočiště a éterický prostor k nadechnutí, který v první polovině alba začínal být čím dál více zapotřebí. Po takové pauzičce pak začne opětovně lomozit druhá půle, která než doúřaduje, tak osobě poslouchající dopřeje stejného stavu mysli – výplach. Tím nechci říct, že by to znělo nějak monoliticky stejnavě, však proto jsem uvedl značné množství technických kudrlin, ale na ty se musí bystřejší ucho zaměřit až při dalším poslechu. Ten první, to dle mého názoru, nestihne obsáhnout. Třeba takový čistý zpěv, který se tu objeví sice jen jednou, ale objeví, má hned velký potenciál k tomu, aby si tu konkrétní skladbu posluchač zapamatoval a případně se k ní vracel. Neboť právě tyto drobné změny ve vyznění i jiné náladě skladby jsou dobrým elementem.

V konečném důsledku však jde o velmi nadějně vzhlížející počin, který si tvrdošíjně štípe cestu napříč tuzemským metalovým klestím. Tahle sekera ale tne do živého a ve správných místech, což dává dobrý dojem z toho, že se kapela vyvíjí tím správným směrem. Nebude dobré jméno Diligence podceňovat a tak si jej pamatujme a tuhle desku berme jako faktický důkaz o nehynoucí síle českého deathu. Nadšení pro album mám velké, přesto budu s ovacemi ještě šetřit a brzdit, neboť kdo ví, co nám banda ukáže příště. Pokud to půjde po křivce, kterou črtá doposud, pak není pochyb, že body ještě porostou.