Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suburban Terrorists - Cut - Throat From The World Of Obsession

Suburban TerroristsCut - Throat From The World Of Obsession

Sorgh14.5.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: A zase tu máme na CDéčku jednu pesimistickou vizi všeobecného úpadku lidstva. Jako by toho nebylo dost ve zprávách a ve filmech americké produkce, kde se lidstvo samo svým činěním řítí do bolestivé záhuby.

Ani realita není nijak veselá, ale tempo úpadku se dosud nezdá nijak hrozivé a tak jej ještě nevnímáme jako akutní. Snad proto nám podobná témata připadají dosud jen jako vzrušující dobrodružství, ze kterého lze kdykoliv vystoupit stisknutím jediného tlačítka. Až to jednou nebude takto jednoduché, pánbůh s námi a zlé pryč…. Osobně mi tahle tématika příliš neimponuje, poslední dobou je to na jedno brdo. Nicméně deska je na stole, tak se jí mrkneme do žaludku.

 

Slovenský deathmetal jsem vždycky choval v úctě a považoval jej za nesmírně kvalitní. Tam kde se vývoj jiných stylů mohl jevit jako ušlápnutý, death měl vždy hezky zaseto a úspěšně sklizeno již před prvními mrazíky. Mezi ostřílené borce lze považovat i brutální komando Suburban Terrorist (dále jen ST). Skupina pouličních násilníků se zrekrutovala již v roce 2001 v obci Beluša nedaleko Trenčína, tehdy ještě jako HC band. Jak roky plynuly, měnila se sestava, občas si projekt lehnul k ledu, ale nikdy to nebyl spánek věčný. A tak nám ST letos servírují novinku s dlouhým názvem Cut –Throat From The World Of Obsession, která je jejich druhým plnotučným zásekem do betonových zdí ztemnělého podchodu, kde jak už to ve městech bývá, páchne moč a stará špína. První známky dekadence lidského osídlení. Zde už po HC není vidu ani slechu, ale budeme se rochnit v prasečáku brutálního deathu. Ještě před hodnocením alba je třeba si ale ujasnit, jak se k celé věci stavím.

 

Dle mého názoru se v dnešním deathu mnoho nového vymyslet nedá. Pokud se tedy chci stále rochnit ve chlívku klasické produkce a netápat v uličkách progrese, kde mohu nenávratně ztratit svoji tvář, je nezbytné ze sebe vydat všechny šťávy ve formě dokonalého řemesla. Zástupy fanoušků požadujících ten starý dobrý death neubývají, proto není třeba za každou cenu experimentovat, ale musí se jim naservírovat steak řádně uleželý a krvavý.

 

Teroristi se s novinkou nemažou a sekají do vyzrálé flákoty vysoce kvalitní ocelí, bohudíky. Žádná velká technika, nijaké silentbloky ve formě kláves apod., nic takového. Brutalita od druhého songu až do konce, tím prvním zásekem je intro, které mě ovšem vůbec neoslovilo a připadá mi zbytečné. Jako poslední roky u většiny kapel. Nicméně hlavní náplň alba je mi po chuti a svojí vahou mě nenechá byť jen poskočit. Spíše jen skláním hlavu a vytřepávám ušáky z týraných uší. Hudba odsejpá jako o posvícení, mraky se však zatahují a tancovačka se přesouvá do civilních krytů starých činžáků. Zde za bzukotu starých mandlů je válcován, drcen a mělněn nejeden sveřepý odpor nájemníka. Ti poslušní v krytu zůstanou, ostatní po nezbytném zplacatění budou vyhozeni na ulici a necháni napospas narůstající pohromě.

 

Album v žádném případě nepůsobí fádně, nenudí a nemám problém si jej pustit i dvakrát po sobě. Jednotlivé skladby jsou rozlišitelné, není to prostě tupá mlátička od A do Z, kdy nerozeznám E od P, protože obě zní jako to A a Z. Je to srozumitelné? Samozřejmě zde mám své favoritní songy jako LOCO, In The Night Of Shadow´s Brutality či třeba Psycho Enemy, ale ani o těch ostatních nemůžu říct, že by mě zanechaly klidným. Jazýčky na vahách se hezky olizují až to budí pohoršení.

 

Ten, co se ujal kormidla a má na svých bedrech i předčítání rozsudků, si říká To2My a až na zvláštní pseudonym o něm nic zajímavého nevím. To ostatně o nikom z kapely. Více se možná dozvíte v rozhovoru se Suburban Terrorist kolegy Jirky D. Co je ovšem evidentní, je hlas evokující otevřený kanál, kde se na česlech zachytilo NĚCO podivného, co chce ven. Bojuje to, ale marně. Proto tak nelidský chropot. Uh, radši zakrýt poklop a už na to nemyslet. Zpěv mě opravdu mile překvapil, je dobře čitelný a dominantní. Na několika místech se pro osvěžení ozve i murmurové zaskřípění, zde se nejspíš hlasově projevil kytarista Matej Slovák.

 

Ostatní nástroje nezůstávají pozadu a dávají o sobě setsakramentsky vědět. Bubenická sesle musí neskutečně vibrovat při kanonádě, která se hrne z beden do prostoru. Lubošova předloktí dle fotek tomu nasazení odpovídají, takže všechno je uvěřitelné a poctivé. O kytarách a base se netřeba hlouběji rozepisovat, v deathu zkrátka vždy hrají první housle. Náhrávka vděčí za svou sílu a čitelnost velmi povedenému zvuku. Nahrávalo se loni v Shaarku, mix a mastering pak spáchali v Polském Hertz studiu. Tedy pěkná spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky, jen bez jižních čabajek, které ovšem loni měly spoustu práce s vydáním hned několika vynikajících desek.

 

Tak jsem si potvrdil, že s deathem je u našich východních sousedů všechno v pořádku. Netřeba se bát, že by ta klasická platforma měla zajít na úbytě kvůli nástupu nějakých trendů. Na Slovensku zkrátka dobře ví, že v brutalitě je jejich síla, kterou potom mohou s úspěchem přenášet i za hranice.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky