Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suffering Hour - The Cyclic Reckoning

Suffering HourThe Cyclic Reckoning

Sorgh13.4.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: I když od vydání téhle desky uběhly dva roky, stále je možné ji brát jako aktuální pohled do blackmetalového kotle. Pojí se v ní tradice s lehkým avantgardnem a je to tak silný matroš, že není možné ho nechat ležet ladem.

Na kapelu Suffering Hour jsem přišel během psaní nedávné recenze posledního alba od Nothingness. V souvislosti s ním jsem zmínil hostující hráče, kteří byli jinak členy právě Suffering Hour. Pro rozšíření obzorů, souvislostí a celkový přehled jsem si pustil jejich album The Cyclic Reckoning a bylo vymalováno. Spousta špatného je zapomenuta a zůstávají pouze ikony, průměr ať se mě nepokouší oslovit.

 

Suffering Hour bandSuffering Hour nepatří mezi notoricky známá jména a odezvu vyvolají asi jen u přísně zanícených norníků. Přesto se album, o kterém bude řeč, dá na českém trhu koupit. V tomto konkrétním případě došlo ke zhmotnění kouzla náhodného objevu. Nečekal jsem mnoho, ale výsledek mi vzal dech, protože tahle lokální americká banda dokáže hudebně ztvárnit moje představy o rituálech tajných společenství. Ponuré opony, skryté vchody kamenných mezaninů a svit aromatizovaných pochodní, to jsou okultní manévry vrývající se do podkoží neskutečně hypnotickou atmosférou. Sporý zvuk kytarového běsnění má v sobě hypnotické kouzlo, vnímám úmyslně rozladěné nástroje, které občas budí dojem kapely složené z pacientů choromyslného ústavu. Album nám neustále podsouvá ataky promyšlených disharmonií a kolísavých melodií, což mě deptá i blaží zároveň. Myslím, že tímto způsobem se duševní poruchy můžou jenom prohlubovat, ne léčit.


Na co nejde zapomenout a co mi v hlavě straší v podstatě pořád, jsou ty nemocné melodie. Krásné a úzkostné zároveň, odehrané s přesvědčivým důrazem na rytmus. Nesou si na zádech poctivou dávku nostalgie, smutek nemocné mysli zacyklené v nehynoucích schématech. Kolísání tónů jim dodává na síle a dotváří podivnou atmosféru stejně jako nevybroušený zvuk, jehož  strohost a jistá povrchnost tlačí do popředí hlavně kytary s jejich náladovým algoritmem. Ani stopa po nějaké fádnosti nebo tvůrčí smrti, The Cyclic Reckoning hýří nápady a zaplavuje nás rozmanitými náladami. Jestli s námi chvíli cloumá divý black metal, o něco později nás může deptat zpomalený bahnotok emocí. Zářným příkladem je pomalá The Abrasive Black Dust Part II, která ztěžka dosedá na naše rozechvělé plecko a skýtá konejšivý ostrůvek uprostřed blackových prasáren. Celkový výraz desky podtrhuje a násobí zpěvákův vokál, který ctí ty nejlepší stylotvorné projevy a zní jako chropot bahenních plynů. Zároveň nejde o prázdné huhlání, ale je trošku rozumět jeho artikulaci. Kromě odříkaných textů současně hutní projev kapely jako takové.

 

 

Je to jen pět skladeb, ale jaká síla! Co naznačí první minuty skvělého otvíráku Strongholds Of Awakening, to věrně dokončí závěrečná The Foundations Of Servitude. Skvěle soudržné album nenechává jedinou minutu nazmar a posluchači není dovoleno zahálet. Skvělé na tom je, že jde o naprostý underground konaný s láskou, péčí a pozorností. Albu je nutné přiznat nějaké ty škraloupy na kráse, ale ty k němu patří a vlastně sluší jeho podzemnímu původu. Snahy o jeho vyleštění by se mohly se zlou potázat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kubýk / 15.4.23 12:48odpovědět

V době vydání jsem na tom strašně frčel, skvělá věc!

Sarapis / 13.4.23 10:44odpovědět

Sorghu, díky, že jsi to sepsal a zároveň krásně vystihl. Tohle album je mimořádná nádhera, disonance v nejlepší kondici. Přes veškeré nervní pulzování a hmatatelné zlo (např. ze skřípění kytar v Transcending Antecedent Visions mě mrazí furt!) je to chytlavé a návykové, cítím tam i dotek takového klasického rockového smyslu pro dobrej song. A The Abrasive Black ... je prostě black metalová balada. Pro mě celkově za 100, není nač šetřit!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky