Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Můžeme začít slovy Gustava Mahlera, která si pro své debutové album projekt Sunyata vypůjčil. Velký skladatel totiž mimojiné pronesl: symfonie musí být jako svět, musí obsahovat vše. A tohle rčení pro hudební pojetí alba The Great Beyond platí takřka dokonale. Materiál prozatím zcela neznámého a nového jména na scéně je bez přehánění bombastický a všeobjímající. Stejně tak jej můžeme počastovat termíny symfonický, masívní nebo sonický. A k tomu všemu ještě pro úplnost dodejme - vycházející z doom metalu a jeho atmosférické polohy. The Great Beyond je mohutný doomový soundtrack, který se snaží zaplnit co nejširší prostor kolem nás.

Zmínit Sunyata jako smělý hudební projekt, to v prvé řadě znamená představit si jeho autora. John D. Reedy je člověk, který hudbou odmalička žije. V současnosti je vedle Sunyata aktivní v dalších svých projektech, přičemž každý z nich se pohybuje v odlišném prostředí, aby všechny svedl dohromady cit pro atmosférickou hudbu. Pod svým civilním jménem se věnuje neoklasickému ambientu, jako Writhe tluče atmosférický black metal a konečně jako Evæl zase dává vyniknout folkem ovoněnému post rocku. Není toho zrovna málo a všechny tyhle záležitosti mají svou tvář a kvalitu. Však se přesvědčte sami.

Tento hudebník je před světem ukrytý talent, který by si zasloužil mnohem více místa a jedno malé titěrné mu tedy nabídneme i my. Třeba bude právě Echoes zine takovým malým odrazovým můstkem pro dny příští, aby se i u nás o Johnu Reedym dovědělo víc lidí. Aby si podrobněji ohmatali jeho autorské pojetí, ať už k tomu dopomůže kterýkoliv z jeho projektů. Ve všech hraje prim atmosféra a její tvarování. Zde slyším jistou podobnost s Peterem Bjärgö, kterého mi svým vnímám atmosférické hudby John občas připomíná. Ač je Peter ponořen do skromnější a minimalističtější produkce, ta honosná náladovost mi přijde u obou pánů velmi podobná. Konkrétně v Sunyata je pak tahle honosnost povýšena nad vše ostatní.

Kdybych měl ještě někoho ve vztahu k Sunyata zmínit, udělám trochu jiné srovnání. Asi každý si vzpomene na deathmetalovou symfonii neposedných Finů Waltari. Na Yeah! Yeah! Die! Die! To byla svého času velká výzva a po nesčetných nasednutích taky velká jízda. Ačkoliv jsou si obě díla vzájemně pořád docela vzdálená, zkusme The Great Beyond vnímat stejně. Jako symfonii doom metalovou. Tou totiž zcela určitě je a její rejstřík je i přes daný základ hezky rozevřený. Jako na začátku první skladby, kdy Sunyata zní jako hlučnější varianta world music Dead Can Dance. Je v tom kus hloubání, meditace a orientu, až pak dojde na drtivě sonický atak smyslů. Až pak propukne ten všeobjímající dramatický kroužek, během něhož lze spatřit nekonečnou spirálu nad hlavou i jámu pekel a její chřtán. Vše je najednou tak blízko a zase tak daleko...

Silná atmosféra, to je gró této nahrávky. Dokonce tak silná, že je povýšena na první úroveň a metalový spodek je ten, kdo je číslem dvě a pouhým dokresem na velké ploše představ. Některé pasáže jsou až nad mým obecně přijatelným chápáním symfonické hudby a ty vyloženě bombastické prvky úplně nedávám. Vždycky jsem byl spíš pro střídmější motivy a vrstvy kláves. Přesto v sobě symfonie Sunyata má něco zvláštního, podmanivého, co si mne omotává kolem prstu a vrací mi tu tíhu svého poslání. Nadzemskou i hlubinnou. Pořád ale samozřejmě inklinuji k těm temnějším a surovějším tématům, které deska také nabízí. Tak jako třeba ve třetím díle, kdy je epika alba krocena těžšími konturami, vedoucími až na samý kraj funerálních chvilek poezie. Byla by ale chyba The Great Beyond nějak porcovat, je to jednolitý kus hudební úvahy na téma Bytí.

Stejně tak vokál je pouhým vzdáleným doprovodem. Takovým našeptávačem. Pomůže přemístit na určitá místa a doprovodit jejich odkaz krátkým výkladem. Pospojovat to, co zbylo rozděleno a potřebuje si doletět na další vzdušnou úroveň. Takový ten lidský dotek na místech, kde člověk může jen pokorně stát a dlouze se dívat. Protože někde mezi tím vším je on a jeho život. Vše, co ho obklopuje a on se to snaží pobrat a co nejvíce tomu porozumět. Právě to je The Great Beyond. Speciální nahrávka, milé překvapení a na poli doom metalu rozhodně okázalé dílo.