Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Superstatic - Glimmering Veil

SuperstaticGlimmering Veil

Sorgh24.11.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Správně zatěžkaná je tahle snůška vyoraná z podzimní letargie. Doslova z ní zebou ojíněné skály, mlhy vysrážené nad blaty a pusté zoufalství lidí žijících stranou společenství a nemajících možnost si polepšit. O tomhle může být doom a jeho Ano, doom jak se patří.

Superstatic jsou nositeli ostrovní melancholie a následují příkladu slavných jmen ze sousedství. Už sám ostrov musí být inspirací jako hrom a tak není divu, že tenhle žánr má v těchto končinách takový zvuk. Vsadit na něj je poloviční jistota úspěchu. Kapela vznikla v roce 2017 a kdybych měl jmenovat nějaký viditelný pilíř, který by v posluchačích zažehnul jiskru poznání, tak bych zmínil Rustama Shakirzyanova alias Alexe. Toho řada lidí pozná z kapely Cruachan nebo ruských Rakoth. I v Superstatic si s jistotou stoupnul za mikrofon a v poslední době začal hudlat i na basu. Ostatní muzikanti jsou víceméně neznámá jména a nemá smysl bádat po velikosti prsou jejich matek.

 

Co znamená kresba na obalu jsem nerozluštil, váhám mezi okem a vulvou. Nebo okem ve vulvě... Tady bych se mohl zamotat a článek by mohl být o něčem úplně jiném, proto raději zesíluji volume a zkusím předat dál hutný, pochmurný dojem hraničící s funerálem. Tempo je opravdu nemocné, hodinový stroj alba hodně dlouho nikdo nenatáhnul a kostlivec na orloji má nabito tak na dvě zazvonění. Však se zanedlouho zvuk umíráčku rozezní krajinou... Snad nikoho nevyděsím faktem, že tohle sedmiskladbové album hraje skoro hodinu a čtvrt. To je výzva a ne každý bude hoden se s takovým albem popasovat. Víc než cokoliv jiného nás při pozorné inspekci sevře těžká doomová chmura. Jestli se mi daří vycítit nějaký deathmetalový prvek, tak jen jako vzácnou přísadu, která bědný průběh příliš neovlivňuje.

 

Album vůbec nemá chuť se otevírat a raději zůstává sevřené v obručích bolestínského sebezpytu. O rychlejším průběhu si tak můžeme nechat pouze zdát. Avšak neberme to jako nevýhodu. Právě jednotný a ucelený styl dává desce jasnou tvář a nemusíme se bát sebemenší záludnosti. Aktuální smrt na jazyku chutná po bahně, líném a kašovitém kalu, ze kterého se špatně vytahují gumáky. Utahaná hrábnutí do strun dvorně ctí doomový revír a nechávají se nést na perutích nekonečných sekund, které doznívají jako zimní stmívání. Některé strohé riffy sekají do dlouhých zvukových ploch pomyslné schody a rozčleňují dílo do složitějších struktur, a tak se dá v bažině dobře orientovat. V těch nejlepších momentech si troufám říct, že k My Dying Bride už to není daleko, že nevěsta hraje za rohem. Skladba Edge je silným epigonem této legendy a více či méně se na ni odkazují i další kusy naší supertěžké sbírky. Kolekce, jejíž dominantní kulisa je stvořena z hluboce vrnící basy, která vlastně neutichá a provází nás celou nahrávkou jako neústávající hřmění.

Mám jasno. Když doom, tak proč ne tento? Glimmering Veil je poctivá choroba, kterou je nutné řádně vypotit. Zmíněný odkaz na "brajdy" je nutno brát jako jeden ze silných inspiračních zdrojů, ovšem ne jediný a hlavní. Superstatic to táhne víc do pohřebních síní mezi močály.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 24.11.21 16:04odpovědět

Je to vážně dobré, tento typ doomu já rád. Píšu si.

Bodin / 24.11.21 11:29odpovědět

Nemůžu si pomoci, ale nejvíce tam slyším finské Unholy z období From the Shadows... Tohle je hodně nemocné album.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky