Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Expozice čili úvod do dramatického kusu

Domlouvat si cokoliv u piva v hospodě může dopadnout všelijak. Je to podobné jako v parlamentu, jedni jsou opojeni nápoji sladkými i mocnými, ti druzí potom mocí a touhou po zahraniční dovolené dál než u Gabčíkova – a tak se schopnosti poslouchat a pamatovat mírně zhoršují. Občas se ale přece jenom podaří domluvit něco smysluplného, z čeho ráno nebolí hlava a není náhodou, že v prvním zařízení to bývá častěji. Při jedné takové příležitosti mi bylo podstrčeno debutové eponymní EP brněnské party Tears Of Styrbjörn. Bylo to v hospůdce, v parlamentu jsem ještě nebyl, ale chystám se. Spojím to se Safari.

Intermezzo jaksi mimo rámec slušné hry

Psát něco na mladou kapelu z Česka je vždycky trochu problém, reakce se různí. Mnohem raději píšu na kapely zahraniční, o nichž se můžu domnívat, že česky neumí a nebo kapely bezpečně rozpadlé. Střet ambicí na jedné straně a subjektivního pohledu „zvenku“ na straně druhé končí občas slovní přestřelkou pod rouškou internetové anonymity, jen výjimečně dojde na trhání občanských průkazů či jiným neskrývaným projevům vnitřního napětí. (Nedávno jsem na webu četl, že jeden americký žák se chystal vyhodit do vzduchu školu, ze které ho vyhodili. A tak si říkám, že bych se nechtěl dočkat doby, kdy se budu při příchodu domů zaposlouchávat, jestli mi tam tikají jenom jedny hodiny.) Každopádně snaha se cení a lidové moudro „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ definitivně zapomeňme, není moudré! Ale to už se zase zakecávám.

Kolize aneb čelem k vřavě

Chtěl jsem jenom vylíčit pocity, které se mi honí hlavou, když se mi do rukou dostane debut české kapely vyvedený ve slimové krabičce, na vypáleném médiu (i když s potiskem vrchní strany) a s bookletem z domácí tiskárny. Nebo s bookletem ... ono se tentokrát jedná jen o dva kousky papíru, takové čtyřstránkové vydání, ze kterého lze učinit dva závěry – dobrý a o něco horší, jak už to bývá. Pozitivní je rozsah uvedených skutečností, které informují o všem podstatném a to včetně textů, horší je to potom s grafickým ztvárněním. Čelní obrázek – jednoduchá kresba – působí přece jenom až moc jednoduše a jaksi neumělecky. Ale vem to ďas, jdeme na muziku.

Krize dnešních dnů budiž milosrdná

Obsahem debutu jsou čtyři stopy a to včetně úvodního intra a závěrečného coveru, všehovšudy půl hodinka muziky, slušný krajíc. Úvodní Prologue už svým názvem napovídá, že její úlohou bude uvést posluchače do nahrávky a nejen do ní. Její atmosféra je výborná, melodie podmanivá, mysl se začíná zklidňovat a svět kolem se proměňuje. Líbí se mi podobné manipulace, rád poznávám nové světy, pln vnitřního napětí přijímám následné. Pokračuje se dvěma skladbami, které tvoří jádro a nosnou část celé desky. Dva opusy, oba délky téměř deset minut, poskytují sdostatek prostoru pro vyjádření tvůrců i pro zachycení jejich snah zvídavým posluchačem. Líbí se mi epická rozmáchlost, do které se chlapy pustili, i když si tím sami sobě cestu neulehčili. Snad věrni vikinským tradicím jdou právě touto stezkou, odvážně střídají středně rychlé pasáže (jen velmi lehce poznamenané black metalovým stigmatem) s mezihrami pomalými, zamyšlenými, mnohdy vyvedenými v čistě instrumentální a odlehčené rovině, a občasně se nebojí vyrazit bojově vpřed plným tryskem. Pravda, někdy se nemůžu ubránit pocitu jistého nesouladu mezi jednotlivými částmi a jakési kompoziční neplynulosti v přechodech samostatných pasáží, ale na druhou stranu pestrost a bohatost předloženého materiálu je zbraní silnou, sic nevybroušenou do dokonalého ostří. Podobné pocity mám i z hlasového projevu, který (snad inspirovaný Vintersorgem) zasahuje mnohá hájenství a ne ve všech je zcela jist svého počínání. Hluboký growl jest tou cestou, zpěvný vokál mnohdy neladí mým slechům.

Peripetie o jednom dějství

Závěr patří coveru Till Fjälls ze stejnojmenné desky Vintersorg (1998) a tady musím přiznat, že mě pánové doběhli. Ač se počítám za fanouška této party a jejich hudbu jsem slyšel mnohokrát, všechno mé vědění se počínalo deskou Cosmic Genesis (2000). Zahanben jsem na poslední chvíli doplňoval znalosti a během dvou třech posledních týdnů poslouchal a srovnával. Ve světle čerstvých prožitků je třeba cover nic než vyzdvihnout, výborně odvedená práce! Nerad bych, aby tahle rytmická tancovačka zastínila předchozí materiál, ale její potenciál je v tomto ohledu značný.

Katastrofa málo tragická

A jsme na konci dramatu, opona půjde dolů a tak je třeba naposledy rekapitulovat. Počáteční nedůvěra byla rozptýlena, s debutem jsem spokojen a jsem tomu rád. I když některé moje kritické poznámky uvedené výše by mohly svědčit o opaku, v jádru se jedná od dobře poslouchatelnou desku s nemalými ambicemi a přiznatelným potenciálem. Ani zvukově není album vyvedené na špatné úrovni, snad bych se přimlouval za důraznější promluvu bubnů.