Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Svarttjern - Shame Is Just a Word

SvarttjernShame Is Just a Word

Garmfrost12.2.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Shame Is Just a Word je deskou zábavnou, vyspělou a v podstatě různorodou. Je otázkou, za jak dlouho se oposlouchá...

Asi nebudu sám, komu se před deseti lety líbil slibný debut norské omladiny Svarttjern. Deska Misanthropic Path of Madness tehdy způsobila na scéně skoro vítr, byť nepřinesla zhola nic nového. Pouze rekapitulovala to dobré z norské blackové scény devadesátých let. Jednotlivé členy tato deska katapultovala mezi severskou smetánku, jejich jména se od té doby objevují v sestavách zvučných jmen jako Carpathian Forest nebo Ragnarok. Líbí se mi, že se klukům ze všeho nezamotala hlava a že kromě postu baskytaristy drží stále pohromadě. Přiznám se, že další nahrávky Svarttjern mi už tolik nešmakovaly a poslední Dødsskrik pro mě znamenala pomyslný hřebík do rakve. Tuctové hoblovačky neoplývaly ničím, z čeho bych si rval žíly. Jeden dva poslechy a stačilo. Proto jsem ani novinkovou Shame Is Just a Word nijak nevyhlížel. Přesto hnán jistou zvědavostí jsem po ní sáhl. A výsledek? Na debut nemá, ale oproti Ultimatum Necrophilia a Dødsskrik má něco v sobě, kvůli čemu se mi k ní chce vracet. Aspoň párkrát.

 

svarttjern

 

Svarttjern jdou k blacku tentokrát mnohem přímočařejší cestou. Riffy jsou hnány punkovou zuřivostí a ve spojení s jistou melodikou kupodivu fungují skvěle. Nechci se hned na začátku vytasit s přirovnáním ke kultu nejkultovnějšímu – Darkthrone, ale místy nelze jinak. Charismatu Fenrise s Nocturnem s jejich svébytným šarmem samozřejmě Svarttjern nedosahují ani z třetiny. Což ani nebylo záměrem (doufám). Ostatně, kdo by se chtěl přirovnávat ke králům a nebýt přitom ponížen? Svarttjern užívají zavedených scénářů s rozmyslem.

 

Své místo ve skládačce stylu Svarttjern má i starý dobrý thrash. Tak tomu bylo samozřejmě od první desky. Kytarové duo HaaN s Fjellnordem uctívají model doprovodka versus sólovka. Na poměry stylového zařazení má ale dostatek prostoru i basa. Malphas většinou ví, kde je jeho místo – tedy v rytmické sekci spolu s výtečným Grimmdunem a jeho bicí kanonádou, ale rád se spustí a rozvíří kytarové orgie dominantními vyhrávkami. Rád bych se na moment vrátil k Grimmdunovi. Na starších deskách dával přednost pořádným sypačkám a hodně často mu docházel dech s nápady. Tentokrát od nejrychlejších otáček odbíhá ke klasickému tupa, tupa, tupa. Hodně se vyřádil s přechody a různými vyklepávačkami, což skladbám dodalo daleko pestřejší dojem, nemít tak dobrý základ.

 

 

Ač se Shame Is Just a Word na první dojem nezdá, je v rámci diskografie Svarttjern nejpestřejší a tím pádem mě baví nejvíc. Svarttjern nejsou už tak stylově čistí a skladby na novince nehrnou jak v dobách Misanthropic Path of Madness. Po letech průměru a hledání se, je Shame Is Just a Word deskou vyspělou, ze které je znát letitá zkušenost a touha nestát na místě. Kluky jejich muzika evidentně stále baví a přesně tohle přenesli i na mě. Abych své dojmy shrnul – Shame Is Just a Word nebude deskou roku, asi se zakrátko oposlouchá, každopádně je deskou dobrou, zábavnou, kde se pojí zkušenosti se zapálením pro věc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky