Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tabula Rasa - …und ihre fürchterlichen Gesänge (EP)

Tabula Rasa…und ihre fürchterlichen Gesänge (EP)

Victimer15.8.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Tabula Rasa putují rakouským venkovem a řvou do hor své podivné písně.

Trojka individuí potulující se horskou přírodou, dělající brajgl a dbající na podivínství, nadsázku a spojení s domovinou. Tabula Rasa se chtějí bavit a tak pojí dohromady vše co jim zábavné přijde. Black metal, punk, experimenty, litry piva a radost z toho být Rakušan a mít za barákem Alpy. Jejich sotva dvacetiminutové EP berme jako seznámení. Titul alba zní volně přeloženě Tabula Rasa ... a jejich hrozné písně. No, vážně se borci opravdu neberou, budiž jim to přičteno ke cti. Hudebně se potulují zhruba tak, jako hrozí po horách. Živě si dokážu představit jak se nalití s kosama a sekerama motají po lesích a řvou jak paviáni. Vysmátí, utrmácení a zmožení alkoholem. Tak to je i s produkcí kapely. Heavy punkové rozprávky se mění v černočerné lavírování na stejném základu, aby na chvilku lehce ustoupily do pozadí zvukovým podivnostem. Někdy to celé zazní zajímavě, až do zjištění, že se vůbec nic neděje a celá ta taškařice má jepičí život.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/tabula%20rasa%20band.jpg


Takže je na čase se v klidu posadit, povolit pásek a najít v lednici něco chlazeného, co leze do hlavy. Být trochu za primitiva, ale nebýt úplně za hlupáka. Možná bude čas i na malé intelektuální okénko, kdy už doba večerního lití pokročí a člověk si rád popovídá sám se sebou a ponoří se do těžších hudebních rovin. Až do té doby, než si uvědomí, že je tak namol, že je to všechno jen mázlá představa roztékající se v zrcadle koupelny. O nic ale nejde, jen o to radovat se z maličkostí. Tabula Rasa jedou načernalý bigbít, který osvěžují pár netradičními prvky. Ale vlastně i těmi tradičními, pokud se na moment na tóny nalepí kousek domácího folklóru stříklého kocovinou (Der Wildmensch).


Měli bychom se i trochu bát. Všechny čarodějnice z vesnice, jejich dopravní prostředky a magická moc jako by prostupovaly večerním vyváděním této trojky. Jejich zuby a drápy (Zähne und Krallen). Drhne se jednoduchý špinavější androš s heavy odérem a občasným přihlédnutím k jeho temnějšímu já. Na kost odhalenému. Pro představu, tahle skladba je nejvíc blacková na tomto mini. Jinak je divokost a hlad po neskrývané primárnosti blíž vydyndanému heavíku a nepovedenému post-punku, než blackovým výpadům. V těch je malována víc image protagonistů, jak hudba samotná. Což potvrzuje druhá skladba Der Wildmensch. Pak je čas na pochodovou mezihru, kde je zas víc než tuhá plechařina k mání cinkot prázdných lahváčů, zefektovaný, vypitý... Do vyšších otáček se nejde, a když už tomu vše nasvědčuje, tak se jen jemně utáhne kytara a spustí se malátné pogo. Ke změně nedojde ani v závěrečné, nejzpěvnější věcičce Belladonna. Čisté vokály dodají na vážnosti, ale jen na oko. 

 


Tabula Rasa jsou spojení s Ván Records a platí za podivné tuláky, co rádi tupláky. Trochu se vyblbnout a zarachotit. Při všem tom rámusení mi ale tahle kapela přijde tak napůl unplugged, tak trochu odpojená, ospalá, asi opilá. Je to hudba pro krátké potěšení, ne pro trvalé zalíbení, natož velké závěry. Chtěl bych se dočkat velké desky, kde by se ještě více povolila uzda fantazie, celé to narostlo. Takto, sorry jako... funguje to jen jako záplata po poslechu těžkých, propracovaných mechanismů jiných kapel. Na samé hranici vtipné grotesky a bezduchým trajdáním. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky