Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Svar je nezastavitelný multiinstrumentalista, mozek a hnací síla mnoha projektů a kapel jako jsou např. Sator Marte, Triumph, Genus nebo Averze, mimo to se podílí na kultovním projektu Kult ofenzivy. Dá se o něm říct, že vedle nepopíratelného talentu je hlavně srdcařem se schopností nahrávat naprosto odlišné nahrávky pod různými názvy, které spojuje černý kov a často hlas dominantního filozofa Jaroslava. Ten pohostinně nazpíval také eponymní debut jeho nového projektu Taje skal.

Ač bylo album nahráno ve stejné sestavě jako nahrávky Kult ofenzivy nebo Triumph, Genus, zní Taje skal naprosto odlišně. Ano, pro nezkušené ucho může znít styl této desky podobně, nicméně, takové ucho o Taje skal stejně jako o ostatní nahrávky vydané těmito spolky stejně nezakopne, takže můžeme podobné úvahy vynechat. Taje skal zve posluchače do starých časů, kdy se black sice už nerodil, ale hranice se teprve utvářely. Respektive překonávaly. Kdo pamatuje na starý projekt Storm, jejichž geniálně hrubé, avšak jediné album Nordavind doposud učarovává svým naturelem, přírodností a chladem, nebo se rád kochá prvními nahrávkami Burzum, může si Taje skal zhruba někam zaškatulkovat. Sice je podobné přirovnání k ničemu, protože primárním důvodem nahrát Taje skal nebylo zkopírovat dávný kult, ale přijít s muzikou plnou temných melodií s mnohdy až strašidelnou atmosférou a klasicky hloubavých myšlenek.

Tempo celého alba v podstatě nezrychlí. Rytmika je většinou houpavá. Dovedu si představit v některých místech dokonce i tanec (závěr Jsem). Rozhodně nemám na mysli, že by Taje skal znělo v duchu moderního paganu jako třeba Eluveitie nebo Finntroll. Taje skal svojí pochmurností vybídne k tanci pouze v rámci temného rituálu. I přes značnou syrovost jsou jednotlivé skladby kupodivu svěží a občas překvapí melodií (Píseň slunce, Kam jste byly odvedeny). Jednoduše se dá říct, že skladby Taje skal jsou proměnlivé stejně jako příroda kolem nás. Skály se přes zdánlivou netečnost rovněž stále mění a vyvíjí. Překvapí i Jaroslavův hlas. Občas se odpoutává od svého temného přednášení a rozvíjí se v „melodičtějších“ linkách. Dovolí svým hlasivkám protáhnout se a nechat se rozeznít.

Osm skladeb si vystačí pouze s kytarou, basou a bicími. Nic jiného nepotřebují. Zvukově jsou příjemně a organicky ošetřené - samozřejmě notně špinavě, jak se na podobný styl sluší a patří. Kdo čeká moderní black ve stylu Triumph, Genus nebo surový nářez Kult ofenzivy (byť i tento projekt se na poslední nahrávce jeví variabilní více než dost), bude zřejmě překvapený. Žádná moderna, čistý sound nebo sypanice se nekonají. Vše se plazí, omotává a postupně ovládá vaši mysl. Nejlepší, co můžete udělat, pustit si Taje skal na bandcampu nebo si album pořídit ve formátu, který vám vyhovuje. Máte-li naopak kopřivku z podobně laděných nahrávek, vyhněte se Tajům skal obloukem…