Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Teitanblood - From the Visceral Abyss

TeitanbloodFrom the Visceral Abyss

Garmfrost21.5.2025
Zdroj: CD v jewel case
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: From the Visceral Abyss není rozmanité jako předchůdce, není surově barbarské jako Death ani rituálně pochmurné jako debut. Je omamné, divoké a nebojí se zakomponovat do odporného prostředí zvrácené melodie. Posluchači jde tentokrát vstříc, nevystavuje ho zlému odporu.

Bez nějakých cavyků, bez singlů a streamování záběrů ze studia, předhodili davu španělští démoni Teitanblood své čtvrté dlouhohrající album nazvané From the Visceral Abyss. Trvalo to celých šest let, nicméně v našem věku je to proluka krátká, takové to onehdá… Příznivcům vydání alba zajisté neuniklo a hbitě ho objednali. Kdo čekal progres a vývoj, bude tuším zklamán. Tomu, kdo rád stagnaci a miluje první dema nebo maximálně debut, nebude From the Visceral Abyss rovněž šmakovat. Nové album totiž jako by se vracelo lehce do minulosti, vynechává na své pouti předchozí šamanské dílo The Baneful Choir, pomrkává po intenzitě a barbarství Death, ale zároveň přimíchává melodie (no ano) a trochu kašle na špinavou hrubost. Předpokládám, že při poslechu nové sbírky rámusu bude démonickým Teitanblood průzračnější produkce odpuštěna. Pořád je to námrd!

 

teitanblood

 

Právě díky aktuální produkci lépe vyzní děsivost a brutální podstata Teitanblood. První song začíná nečistě lo-fi, ale vzápětí se rozběsní v mohutné hradbě. Připadne mi, jako by kapela upustila od deathové stránky a více se popustila po blackově černé odpornosti. Obě strany mince samozřejmě přítomny stále jsou, jen převažuje černá, páchnoucí. Album je běsnící, intenzivní a chaotické. Ostatně chaosem se Teitanblood sami chlubí. Obrazotvornost vypichuje vizualizaci díla, které je tím skvěle dokresleno. Při prohlížení obalu i bookletu na mě dýchá mix starých fanzinů, hororu a tajemných vizí Umberta Eca. Konspirační liturgie se perou s okultní blamáží. Mistr Glomba opět úřaduje.

 

From the Visceral Abyss vynechává rozmanitost předchůdce, aby se vydováděl v neúprosném kotli mrtvolné kaše. Album je samozřejmě všechno, jen ne přímočaré nebo jednoduché. Je pulzující, divoké ale zvláštním způsobem osvěžující. Ambientní vstupy tentokrát nerozšiřují vesmír nahrávky. Bláznivá sóla tu a tam vyskočí z dunivého běsnění. Kytary jsou ostré jako břitva. Stejně tak jsou hozené do vyšších odstínů. Duní, ale vše je detailní a mohutné. Basa je stejně omamná jako drtící až omračující. Bicí party rády opouští pouhé blasty. Jsou rituálně hravé, jsou nepředvídatelné, plné přechodů a změn tempa. Hlasy se překřikují jako démoni ve starém hororu.

 

Teitanblood vynechali experimenty a posun. Poprvé natočili album, které je možné brát introspektivně. Dosavadní vývoj kapely byl ovšem opačný. Každý počin byl jedinečný. Jiný a nepřátelský. Na druhou stranu nabízí album nejvyspělejší materiál, z celé kariéry. Po zvukové i hráčské stránce je From the Visceral Abyss vrcholem Teintablood. Po umělecké pak nejslabším. Záleží, co hledáte a co je pro vás prioritou. Mně album dělá ohromnou radost. Užívám si každou vteřinu. Zlo a odtažitost mlsám jako božský nektar.

 

Všímám si ovšem úlitby masám, hledající bezpečnější náruč toho, co znají, než by objevovaly spolu s kapelou nové postupy dál a dál. S trochou nadsázky, mít na novém albu víc skladeb jako je závěrečná Tomb Corpse Haruspex, která splňuje i ta nejpřísnější měřítka a nabízí v rámci necelé čtvrt hodiny tolik nápadů a pohlcující atmosféry, až se tají dech, neměl bych žádnou námitku a bez uzardění bych řekl, že Teitanblood natočili své nejlepší a nejzajímavější album. Takto jsem ve svém hodnocení rozpolcený. V rámci scény se samozřejmě jedná o úžasný vysoce nadstandardní počin, kterému se jen tak něco nevyrovná…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky