Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Geniální zběsilost Death je stále mojí nejhorší noční můrou. Neslevilo z ní ani o dva roky mladší EP Accursed Skin. Kouzlo trvá… Ha! Bylo otázkou, s čím se španělští psychopati Teitanblood vytasí na další dlouhohrající desce. Z reakcí na aktuální The Baneful Choir chápu, že hodnocení nula nebo sto bude zřejmě platit i tentokrát....

Novinka Teitanblood ukrývá nejuhlazenější materiál své kariéry. Ne, nekape mi na maják. Stačí odkrýt shnilou slupku, pak další a ještě jednu, zakouřit si, dát panáka a potom si všimnete bodu, který dostal Teitanblood směrem k přístupnějšímu projevu. The Baneful Choir není prosto barbarské surovosti, kterou jsem tolik uctíval a pro kterou se jim klaněla masa stejně zvrhlých jedinců. Stále čekejte rozervanou zuřivost, plazivé hnusy a bestialitu v každém póru. Na scénu přichází i starý dobrý thrash. Thrash v nejprimitivnější a nejbrutálnější podobě. Není prostor pro příjemné harmonie nebo zpívané refrény. Teitanblood jsou animální a hluční. Sofistikovanost, o které mluvím, je pro většinu lidstva neposlouchatelný randál. Kdo se však nebojí krapet extrémnějšího nářezu, ocení krajně extrémní umění.

I přes bažinatou atmosféru je deska ošetřena výborným zvukem. Nástroje mají detailně vykreslené kontury. Jelikož patřím mezi zvrhlé magory, všímám si dobrého řemesla i tam, kde ostatní slyší mlácení plechu a řev plemenného býka. The Baneful Choir má velice pozvolný rozjezd, kdy se vše plazí jako mlha nad propastí plnou shnilých mršin. Paambientní prašivina Rapture Below, nebo ultra funeral hnus Black Vertebrae lákají posluchače pomalým pozlátkem a ten nebohý hlupák naráz spadne doprostřed apokalyptické smrti Leprous Fire. V této skladbě slyším podstatu Teitanblood. Blasty rozehnaly mlhavě nezdravé výpary a odhalily zubatou v celé její ohavné kráse. Deathově začernalá prda tu a tam propustí bláznivé sólíčko, většinou si však vystačí s hoblováním a onanií hmatníku.

Rozlišovat jednotlivé skladby je na nic! Každá má svůj úkol a funkci, dohromady pak fungují pro celek a jeho gradaci či odmlky. Po sadě triumvirátu Leprous Fire, Ungodly Others a Inhuman Utterings nejsou ambientní zla Insight a … of the Mad Men dobré pro pauzu či nadechnutí se. Obě mají posluchače zneklidnit a vystrašit. A také připravit půdu pro titulní majstrštyk, který tvoří páteř novinky. Pod tlakem skladby se vám podlomí nohy nebo se zblázníte jako já a začnete řvát jako magoři. Spolu s další dvojicí Sunken Stars a Verdict of the Death jsou další trojicí krutostí a násilí. Album uzavírá další ambientní flákota Charnel Above, která je stejně nemocná jako pošahaná úvodní dvojice nebo dvojice uprostřed. Jak vidno, Teitanblood rozdělili The Baneful Choir do bloků.

Teroristickému útoku podobné The Baneful Choir oplývá schopností odvézt posluchače do jiného světa. Takové zlo s přesahem. Hehe. Je mi líto, že novinka nepokračuje v barbarství Death. Na druhou stranu pestrostí lépe vynikne chorobné vystupňování zuřivosti až kamsi do katatonického stavu. The Baneful Choir potěší každého, komu podobné hrátky se zlobou a stupňovaným vztekem imponují a kdo se nebojí hledat nechat se vykolejit z normálna.