Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Duševní zdraví je velice ošemetná věc. Občas mi přijde, že někteří umělci, které rád poslouchám, jsou v této disciplíně diskvalifikováni už snad v jejich kolébce. Naštěstí se tito tvorové adaptují do formy hudebních zanícených pracantů, kteří oblažují svým vizemi svět našich slechů, čímž si patrně dopřávají určité ventilace. Já si zkrátka neumím nijak racionálně vyložit fakt, že takový Maurice de Jong je zcela zdráv, protože kadence hudby, kterou valí pod nespočtem projektů, kapel a dalších těles, je vražedná. Když připočteme, že z jeho hudby jde skutečná bolest a strach, tak musíme tleskat jeho rozhodnutí valit ze sebe nahromaděný tlak právě skrz muziku, a ne skrze jinak ohavné činy, za které by mu sice večerní televizní zpravodajství utrhalo ruce, ale můj obdiv by se nedostavil. Z toho všeho plyne, že následující pojednání o hudbě je pro otrlé, houževnaté a rovněž i zvídavé posluchače.

Civilní jméno, které jsem výše uvedl, vás možná nenasměrovalo tím kýženým azimutem. Takže si přiznejme, že za autorstvím stojí Mories, který si však v projektu The Black Mysteries zkracuje jméno na MdeJong. Ano, ten, který stojí za dokonalostí Gnaw Their Tongues, Cloak Of Altering, De Magia Veterum a strašné spousty dalších titánů. Na ctěných archivních stránkách se dočtete, že The Black Mysteries je kapelou hrající black metal. To je pravda, ale pokud čekáte typické poryvy blackových riffů, tak jste vedle. Tohle je bezedná hlubina. Podivnost, která do své hudby víc než zdravě zahrnuje doomové vlivy, a to až vyloženě hororovým způsobem. Takže z téhle muziky jde nefalšovaný strach a hrůza a to nemyslím jako nějaké umělecké, košaté a debilní popisování rádoby drsným komentářem. Je málo hudby, ze které obava ze zlého dění dýchá uvěřitelně. Já si pod tím prostě představuji něco… no něco jako The Black Mysteries.

Do humpoláckých šamanských bicích je vloženo pár vrstev těžkopádných riffů, kde i basová linka má svoji vlastní linii a nekopíruje jen rytmickou kytaru, aby to bylo jako že hutný. Tohle je hutný, že si říkáte, že nějaké to naředění by se i šiklo. Ale ono ne, naopak ještě je tu hradba mohutných klávesových linek, které jsou asi největším hybatelem celé nálady. Tedy když pomineme zcela nepředvídatelně se vyvíjející průběh skladeb i alba. Prostě nejistota a řada otázek, co bude za pár vteřin. Má to svým způsobem dosti chaotický spád, který podporují právě ty klávesy jako výrazný element, bez kterého by to vlastně asi nemakalo. To je totiž ten děsivý prvek, který se nebojí jít do křivých uliček bez světel, jednoduše klesá do hlubin a řeže ostrým hrotem do holé kůže.

Zaručeně vynikající je souznění obalu s hudbou. Používání středověkých výjevů plných těžko vysvětlitelných úkazů a dějství už napadlo nejednoho šikulu. Někdy je to užívání dávných obrázků už vyloženě trapné, obzvláště tehdy, když je ta hudba natolik zaměnitelná a primitivní, že vás to spíše utvrdí o autorské bezradnosti. Jenže to jste ještě neslyšeli The Black Mysteries. Tohle je hotové peklo a neuvěřitelně funkční symbióza. Štěkání zpěvákovo je zvláštní deklamací, ze které cítíte biblický přednes nehezkých vizí, varovných signálů a šikany. Obraz odpovídá šokující hrubosti a neurvalosti. Skoro se zdá, že to všechno Mories skládal vyloženě pod vlivem nekonečného zírání do podobných maleb a sklíčenost pak nechal vytrysknout skrze zmatené tóny hrubě disonantního black metalu. Ale pokud se ve vás objevila touha to celé vypnout se slovy: co to sakra je, tak jste nedávali pozor… nebo to prostě není pro vás. Jak jinak.

Velice fascinující však je, že autor neudělal jen jednu desku za nějaké dva/tři roky. On totiž (jen pod jménem The Black Mysteries) natočil za pět let alba čtyři. Všechno jsem neslyšel, na to se mám až moc rád, a protože poměrně často poslouchám hudbu v autě, nerad bych způsobil nějaký dopravní masakr. Takže předkládám dojmy jen z této konkrétní nahrávky, která na mě v záplavě ostatního světového black metalu působí jako zjevení. Jako něco zcela unikátního, absolutně mimo proud, mimo jakákoliv očekávání, zkrátka něco těžce popsatelného. Je to důsledný hybatel s vaší náladou a věřím, že po poslechu této nahrávky už váš svět nebude tím, co býval. Zdeformované melodie s hrůzostrašnou náladou vymažou i poslední úsměv, který jste si schovávali. Já v tom prostě vidím něco, co je mimo možnosti mého chápání, a proto jen nevěřícně zírám, hltám a oddaně a obdivně slintám. Obskurní hudba se zase posunula o kus hlouběji.