Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Testament - Titans of Creation

TestamentTitans of Creation

Garmfrost4.5.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Testament se ve svém novém díle nebojí zahrát na ostřejší strunu i tu sotisfikovanější. Razance se střídá s melodiemi, vše je v pořádku... Nepřekvapí, nešokuje, ale ani nezklame...

Od The Formation of Damnation vydávají kultovní thrasheři z Bay Area Testament alba v čtyřletém cyklu. Výjimku nečiní ani aktuální novinka Titans of Creation. Tu navíc nahrála stejná sestava co Brotherhood of the Snake, což napovídá, že se čerstvá řadovka ponese v podobném duchu jako zmíněná, rozporuplně přijatá deska. Pro mě osobně to znamená, že je vše v pořádku. Testament to má u mě od pradávna dobré. Jak thrash dávno nijak zvlášť nevyhledávám, zrovna sympatickou bandu kolem Erica Petersona a Chucka Billyho můžu pořád a na všechny způsoby. Myslím tím hudební samozřejmě. Jak jinak.

 

Mít v sestavě Gene Hoglana a Steve DiGiorgia znamená dvě zaručené věci. Za prvé prvotřídní muzikanty s nezaměnitelným rukopisem a rovněž to, že v kapele dlouho nezůstanou. To, že Hoglan nabubnoval už třetí desku Testament za sebou a Steve druhou (nepočítám nahrávky z devadesátek, ani všechny kompilace a živáky), znamená hodně. Zároveň mám obavy, aby se objevili i na další desce. Každopádně Testament Testamentem tito vynikající muzikanti nedělají. Těmi, co udávají tón, duši i mozek jsou odjakživa Eric Peterson, Chuck Billy a s pauzou i kytarový kouzelník Alex Skolnick.

 

testament

 

Nejen na poměry Testament dlouhá nahrávka učiní Titan sof Creation leckterému posluchači se svojí hodinovou stopáží nejednu vrásku. Přece jen udržet pozornost při vnímání podobné nálože není vůbec jednoduché. A nezachrání to ani chytlavost jednotlivých kompozic a už vůbec ne výlety do vlastní historie. O tom, že se z Testament stal další z retro spolků nemůže být řeč, nicméně těch ohlédnutí a pomyslného pomrkávání je na Titans of Creation docela dost. Pánové Peterson se Skolnickem ovšem ženou své nápady zejména progresivní cestou, a tak můžeme výlety do minulosti brát jako účelové. Brilantní rukopis a chytlavost nápadů pracujících pro epický výsledek dokazuje, že Testament do starého železa stále nepatří. Letošní sbírka není tolik nařvaná jako Brotherhood of the Snake. Často si při poslechu novinky v náznacích vzpomenu na pompézní The Ritual. Nicméně album pokračuje v tradici desek posledních let.

 

Našlapaný materiál byl tentokrát komplet zvěčněn v Trident studiu pod dohledem producenta a zvukového inženýra Juana Urteaga a posléze zmixován a zmasterován samotným Andym Sneapem. Tím možná album krapet ztratilo na zvukové různobarevnosti předchůdce, kde každý nástroj měl svého člověka a v podstatě i producenta. Těžko říct, co je lepší a snazší (a levnější), víc se mi líbil předchozí přístup. Novince schází ostré hrany a kytary mají poněkud zaměnitelnou barvu. Mít v sestavě Hoglana, znamená nejen mít za zády mistrovského tlučmistra, ale hlavně hromotluka, který má v končetinách sílu parního válce. Hladší produkce Titans of Creation způsobila, že druhdy mocné údery a grandiózní šlapáky postrádají tolik žádanou sílu.

 

K samotným skladbám tolik výhrad nemám. Jen jich nemělo být tolik, anebo měly být kratší. Album je příjemně rytmické, jak už jsem psal, není tolik razantní a brutální, není ale ani přehnaně uhlazené. Razance se střídá s melodiemi. Ostatně, nic jiného jsem neočekával. Od úvodní hitovky (Children of the Next Level), přes drsnou rubanici (WWIII), kde šlapáky mlaskají a od paliček odlétají zlomené kusy, nás Testament provedou hrubými cestami, i těmi sofistikovanějšími (City of Angels, Ishtar Gate) nebo klasickou řezničinou (False Prophet) až k mocnému závěru (Catacombs), kde se album rozloučí beze slov pomocí symfonických berliček.

 

Pěvecké umění Chucka Billyho nemá cenu hodnotit. Stačí se pohodlně usadit a užívat si jeho neskutečného rozpětí a volnosti. Překvapivý je jeho blackový skřípot (Curse of Osiris), jako je překvapivá celá skladba, kde se střídají rytmický thrash s brutálními výjezdy do blackového světa. Tento pán si se svým hlasem zkrátka dělá, co si zamane. Skoro bych se opět zastavil u pitvání jednotlivých muzikantských výkonů. Zbytečné! Všechno je, jak se říká, cajk!

 

 

Testament ani po třiceti letech neztratili nic ze své mladistvé lehkosti a uměleckého nadšení. Obdivuji je pořád a znovu. Byť mám tentokrát víc výhrad, než u Brotherhood a že postrádá sílu The Formation of Damnation, které bylo tenkrát návratem jako hrom (devadesátky necháme být, ty jsou jinde), pořád je Titans of Creation výtečným albem nestárnoucí legendy s opět stylově malovaným cover artem, který k Titans of Creation sedl a krásně desku doplňuje. Testament jsou zkrátka důstojným představitelem toho starého dobrého thrashe s velkým T.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 6.5.20 23:45odpovědět

Ta hodinová nálož je smrtící a těch nahrávek mezi stopery na jistotu je taky občas nad míru. Zatím mě to moc nechytlo, už vůbec ne na jeden zátah.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky