Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thaw - Earth Ground

ThawEarth Ground

Bhut26.11.2014
Zdroj: mp3 (192 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Thaw nejsou žádnými průkopníky ani hybateli hranic. Je to jen banda nadšenců hrající směsici rušivých metalových stylů, které jim vzájemně vytvářejí souznivou esenci.

Příměs noise koření do black metalu dává povětšinou vzniknout šílené změti hluku, kterou vyhledávají pravověrní pacienti, včetně mě. Decimování takovou hudbou shledávám výživným, a když jsem loni vyslechl eponymní debutové album kapely Thaw, věděl jsem, že bude dobré si na tuto bandu nějaký čas svítit. Recenzi na onen počin jsem nestihl sepsat, a tak chybu napravuji v letošních dnech, kdy si představíme dílo Earth Ground.

 

Není jednoduché se dostat pod krovky takové muziky, kterou právě Thaw produkují. Není jednoduché se klidně soustředit na jejich mnohdy disharmonické a noisem prostoupené skladby. Změny rytmu a nálad přicházejí z nenadání. Není to ovšem jen noise a black metal, co nás vedou albem, najdeme tu také jasné odkazy na sludge nebo drone. Je to zkrátka taková směsice špinavých stylů toho opravdu hrubého zrna. Třeba píseň Afterkingdom by se vešla i do repertoáru jiných, sludgem odkojených, kapel. U Thaw je dobré si přiznat energii, kterou kapela obdarovala veškeré, i ty pomalejší, skladby. Ona energie působí poněkud nervózně a prapodivně se kroutí podél jednotlivých minut nahrávky, stejně jako se kroutí kolíky na pultíku vyluzujícím ty nejroztodivnější pazvuky, jimiž jsou určité pasáže ozdobeny. Deska dokáže bezpečně udržet vaši pozornost a ještě si dopřát několik veselých vsuvek, coby symbol zpestření a nečekaného oživení. 

 

Na druhou stranu lze skepticky tvrdit, že nejde o nic nového pod sluncem. Je to skvělá přehlídka typických drone metalových vln a rezonancí, které jsou vlisovány do hrubého black metalu. Thaw nejsou žádnými průkopníky ani hybateli hranic, ale moc dobře ví co dělají. Jejich hudba je toho důkazem, ačkoliv není jednoduše poddajná. Dokáže vás konejšit (First Day), příjemně potrápit (Second Day) a třeba i překvapit, protože například ve skladbě Winter’s Bone si jistě vzpomenete na poslední dílo Oranssi Pazuzu. Já jsem si u nich to své našel a věřím, že tomu tak bude mít i nejeden z vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky