Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Algorithm - The Polymorphic Code

The AlgorithmThe Polymorphic Code

Ruadek27.1.2013
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Čistě elektronická dub-stepová záležitost s metalovou energií, které se chce mluvit jazyky všech stylů, které se daly našroubovat. Divoké a metalové, křížící snad úplně všechno, co je v současné době populární u mladé generace.

The Algorithm je skupinou jednoho člověka, což dnes už není ani nebylo výjimkou. tvorba Rémiho Gallega je opravdu silně elektronická a pojí do sebe metalové výhonky s divokým nálevem elektronických postupů. I to už se dá slyšet docela často. Živě se jedná především o bicí a kluka za samplerem (a dalšími udělátky). Spojení živých bicích s hlasy (konkrétně s pěti) už předvedli Van Canto. Metalově znějící skladby zahráli snad ještě metalověji finové Apocalyptica. Kam se to tedy dá ještě posunout? Francouz Rémi Gallego je tu s odpovědí. Velmi dobře totiž spojil dub-step, psytrance a metalovou nálož v jeden celek. Není to ale pro každého. 

 

Na začátek použiji ohranou větu o otevřené hlavě novým postupům. Pravověrní metalisté o toto dílko nejspíše stejně nezavadí, ale ti, kdo mají odvahu a nevadí jim roubování odvážnějšího střihu, mohou zajásat. Polymorphic Code je odvážný celek. Zdržel bych se názorů toho typu, že Rémi Gallego je génius a že spojil dosud nejlépe elektroniku a metal (i tyto názory už se množí). Na druhou stranu musím jedním dechem dodat, že je dílo tím nejlepším spojením metalové nálože a elektroniky, jaké v posledních letech vyšlo. Pro srovnání mě napadá fenomén dnešní doby – dub-stepový mág Skrillex (po kterém sáhli třeba Korn na svém posledním albu). Chvíli líbivé samplíky a za pár sekund hlukový teror, profiltrovaná elektronická křeč. Ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Spojení dub-stepu, dunivého minimalistického psytranceu, dokonce dubu a reggae s metalovými riffy je východiskem pro posluchače, kteří rádi od obojího.

 

 

Dnešní doba je prosáknutá až na holé tělo všelijakými pokusy o progres. Stále odvážněji se pojí studená elektronika se styly, které byly založeny na živé rytmice. Polymorphic Code je příjemná taneční deska, která se občasně urve ze řetězu a rozpoutá hlukovou jízdu. A to jak za podpory klasických dub-stepových hrátek, tak za podpory nasamplovaných kytar a bicích. Rémi Gallego aka The Algorithm se každopádně uhnízdil u Basick Records, po boku jmen jakými jsou Uneven Structure nebo Dissipate, takže to s tvrdší scénou evidentně bere vážně. 

 

A co říci na závěr? Polymorphic Code je brutálně prosamplovaná elektronická deska, která obsahuje velkou dávku metalové energie. Duní, tepe a žije – ačkoli za ní nestojí živá kapela ale zručný a talentovaný kluk z Francie, kterému je 22 let. Výtkou z mé strany je přílišná překombinovanost skladeb, jako by se tam Rémi snažil dostat co možná nejvíce přechodů a stylů naráz. Ubere totiž z plynu jen několikrát – to když dostane chuť na reggae nebo dub. Prostě všechno v jednom, přesně ve stylu současnosti. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky