Recenze: The BladderStones

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

The BladderStonesToilet Fame

Ruadek17.11.2023

Zdroj: CD - promo od AMPromotions

Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5

VERDIKT: Bluesová parádička, co má něco přes půl hodiny. Až se nechce věřit, že takhle příjemně sebejisté věci vznikají u nás.

Tomáš Frolík, Johnny Judl a Michael Nosek stojí za (pro mě vlastně docela neznámou) kapelou The BladderStones. Stíhat se prostě nedá vše a já to doháním poslechem jejich studiové dvojky až dnes. A nestačím se divit, protože po Dirty Old Dogs Tomma Prochazky (nejen) a Band Of Heysek, tu mám další skvělou kapelu, co se opírá o blues. A nejen opírá, skutečně mu rozumí.

The BladderStones ale nehrají „jen“ zaprášený blues rock, jejich zvuk je pročištěný a jaksi „mimo“ tu klasickou produkci. Nahrávalo se pod dozorem Miroslava Chyšky v SunStudiu v Tuchoměřicích, zvuk je krásně čitelný a více to táhnou nástroje. A když si může trojice opravdu hrát s paletou zvuků (vyklidněná sedmička Blues For Teo, což je věnované synovi Tomáše Frolíka), jen sedím a nechávám se unášet.

Kluci mají za sebou hodně zkušeností (Krajina Ró, Jablkoň nebo Livin Free) a že jim právě tenhle bluesový projekt učaroval jako srdeční, tomu se nelze divit. Je z toho cítit klid a nadšení, písničkovost, cit pro načasování. Blues se prostě hraje srdcem, v opačném případě to poznáte. The BladderStones v sobě pojí určitý nadhled nad věcí, osobitý humor (stačí se podívat na klipy), přestože se tady mluví i o vážných tématech (drogy, kyber-prostor). K tomu se pojí úsměvný původ vzniku desky, slovy Tomáše Frolíka:

„Žiju v malém bytě se svou rodinou a jsem teď táta na plný úvazek. Jediné místo, kde jsem mohl vytvořit svět Toilet Fame, byl náš záchod. Postavil jsem tam tedy kompaktní improvizované studio. Napsal jsem tam hudbu i pro jiné mé kapely například aktuální album Mlhoviny od Krajina Ró.”

Kytarová hra se zpěvem připomene -123 minut, když se hraje a zpívá. Je v tom uvolněnost, lidské propojení a jasný talent. V roce 2023 vznikl další tuzemský objev, který si užijete v těchto sychravých dnech o to víc, protože není od věci vypnout a jen se nechat unášet. Mé skromné doporučení na trochu jinou muziku, než jste tady zvyklí hledat.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D