Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The BladderStones - Toilet Fame

The BladderStonesToilet Fame

Ruadek17.11.2023
Zdroj: CD - promo od AMPromotions
Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Bluesová parádička, co má něco přes půl hodiny. Až se nechce věřit, že takhle příjemně sebejisté věci vznikají u nás.

Tomáš Frolík, Johnny Judl a Michael Nosek stojí za (pro mě vlastně docela neznámou) kapelou The BladderStones. Stíhat se prostě nedá vše a já to doháním poslechem jejich studiové dvojky až dnes. A nestačím se divit, protože po Dirty Old Dogs Tomma Prochazky (nejen) a Band Of Heysek, tu mám další skvělou kapelu, co se opírá o blues. A nejen opírá, skutečně mu rozumí.

 

The BladderStones ale nehrají „jen“ zaprášený blues rock, jejich zvuk je pročištěný a jaksi „mimo“ tu klasickou produkci. Nahrávalo se pod dozorem Miroslava Chyšky v SunStudiu v Tuchoměřicích, zvuk je krásně čitelný a více to táhnou nástroje. A když si může trojice opravdu hrát s paletou zvuků (vyklidněná sedmička Blues For Teo, což je věnované synovi Tomáše Frolíka), jen sedím a nechávám se unášet.

 

 

Kluci mají za sebou hodně zkušeností (Krajina Ró, Jablkoň nebo Livin Free) a že jim právě tenhle bluesový projekt učaroval jako srdeční, tomu se nelze divit. Je z toho cítit klid a nadšení, písničkovost, cit pro načasování. Blues se prostě hraje srdcem, v opačném případě to poznáte. The BladderStones v sobě pojí určitý nadhled nad věcí, osobitý humor (stačí se podívat na klipy), přestože se tady mluví i o vážných tématech (drogy, kyber-prostor). K tomu se pojí úsměvný původ vzniku desky, slovy Tomáše Frolíka:

 

„Žiju v malém bytě se svou rodinou a jsem teď táta na plný úvazek. Jediné místo, kde jsem mohl vytvořit svět Toilet Fame, byl náš záchod. Postavil jsem tam tedy kompaktní improvizované studio. Napsal jsem tam hudbu i pro jiné mé kapely například aktuální album Mlhoviny od Krajina Ró.”

 

 

Kytarová hra se zpěvem připomene -123 minut, když se hraje a zpívá. Je v tom uvolněnost, lidské propojení a jasný talent. V roce 2023 vznikl další tuzemský objev, který si užijete v těchto sychravých dnech o to víc, protože není od věci vypnout a jen se nechat unášet. Mé skromné doporučení na trochu jinou muziku, než jste tady zvyklí hledat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky