Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tomáš Frolík, Johnny Judl a Michael Nosek stojí za (pro mě vlastně docela neznámou) kapelou The BladderStones. Stíhat se prostě nedá vše a já to doháním poslechem jejich studiové dvojky až dnes. A nestačím se divit, protože po Dirty Old Dogs Tomma Prochazky (nejen) a Band Of Heysek, tu mám další skvělou kapelu, co se opírá o blues. A nejen opírá, skutečně mu rozumí.

The BladderStones ale nehrají „jen“ zaprášený blues rock, jejich zvuk je pročištěný a jaksi „mimo“ tu klasickou produkci. Nahrávalo se pod dozorem Miroslava Chyšky v SunStudiu v Tuchoměřicích, zvuk je krásně čitelný a více to táhnou nástroje. A když si může trojice opravdu hrát s paletou zvuků (vyklidněná sedmička Blues For Teo, což je věnované synovi Tomáše Frolíka), jen sedím a nechávám se unášet.

Kluci mají za sebou hodně zkušeností (Krajina Ró, Jablkoň nebo Livin Free) a že jim právě tenhle bluesový projekt učaroval jako srdeční, tomu se nelze divit. Je z toho cítit klid a nadšení, písničkovost, cit pro načasování. Blues se prostě hraje srdcem, v opačném případě to poznáte. The BladderStones v sobě pojí určitý nadhled nad věcí, osobitý humor (stačí se podívat na klipy), přestože se tady mluví i o vážných tématech (drogy, kyber-prostor). K tomu se pojí úsměvný původ vzniku desky, slovy Tomáše Frolíka:

„Žiju v malém bytě se svou rodinou a jsem teď táta na plný úvazek. Jediné místo, kde jsem mohl vytvořit svět Toilet Fame, byl náš záchod. Postavil jsem tam tedy kompaktní improvizované studio. Napsal jsem tam hudbu i pro jiné mé kapely například aktuální album Mlhoviny od Krajina Ró.”

Kytarová hra se zpěvem připomene -123 minut, když se hraje a zpívá. Je v tom uvolněnost, lidské propojení a jasný talent. V roce 2023 vznikl další tuzemský objev, který si užijete v těchto sychravých dnech o to víc, protože není od věci vypnout a jen se nechat unášet. Mé skromné doporučení na trochu jinou muziku, než jste tady zvyklí hledat.