Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Father of Serpents - Age Of Damnation

The Father of SerpentsAge Of Damnation

Jirka D.23.10.2017
Zdroj: CD v jewel case (# SAT175 / UXCF105) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Návrat do první poloviny 90. let k ostrovnímu doom metalu, k němuž přidejme závan Portugalska a Fernanda Ribeira. The Father of Serpents jsou relikvie, a to teprve začali...

Pokud bychom recenzi téhle desky začali hodnocením titulního obrázku a loga kapely, vzalo by nám to veškerou naději v cokoliv dalšího. Takže toho raději necháme. Na celou věc lze

v podstatě nahlížet tak, že The Father of Serpents mají prostě dost odvahy na to, aby něco takového prezentovali v roce 2017, a svým způsobem je to akt hoden obdivu. Nejhorší na tom všem ale je, že tímhle to teprve začíná…

Začnu od lesa. The Father of Serpents jsou ze Srbska a touto deskou debutují. Tedy mladá, nová kapela, kterou tvoří nikoliv mladí a noví muzikanti, ale členové mnoha dalších, již nefungujících či neúspěšných (případně oboje) kapel bělehradského undergroundu. Jaký měli motiv v roce 2014 odstartovat tenhle projekt, netuším, ale tipoval bych něco v tom smyslu, že všichni do jednoho milují staré My Dying Bride, Paradise Lost a Moonspell. Protože tam a nikde jinde čerpají všechnu inspiraci pro Age of Damnation.

 


A klidně buďme upřímní a řekněme rovnou, že ani tak nejde o inspiraci, jako spíš o opisování bez špetky studu a zábran. Chápu nadšení, chápu obdiv ke starým mistrům a chápu toho možná ještě o hodně víc, ale všechno má své hranice a svou míru.

A budiž jednou pro vždy řečeno, že The Father of Serpents tyto hranice přesáhli.

Jejich muzika je v pořádku jen do té míry, do jaké se nám podaří zapomenout na všechno to, co jsme slyšeli před dvaceti a více lety. Temerlanův mur mur je ucházející, kytary zvládají melodická sóla i tvrdší riffování, housle v The Flash Altar jsou přesně takové, jak jsme zvyklí od dob The Angel and the Dark River a Like Gods of the Sun. Ze skladeb je cítit bolest i smutek a všechno se to umí táhnout jak pohřební průvod. Ano, The Father of Serpents mají naposloucháno a ví, jak zvoní umíráček, bohužel ale neví, jak ho přinutit hrát jejich vlastní písničku.

Potížemi s originalitou to ale nekončí, protože pak je tu ještě druhý vokalista Pavle Sovilj, který když otevře ústa, končí veškerá legrace. Jeho odříkávání školské angličtiny s místními pokusy

o čistý zpěv má schopnost udolat i velkého optimistu, jako jsem já, a nenapadá mě nic, jak ho obhájit. Možná to celé mělo být cosi jako náhrada za zpěvačku, která se nedostavila, anebo jde prostě jen o hodně sofistikovaný smysl pro humor. Nevím a nechci to vědět.

Ostatně slova obhajoby se mi hledají těžko i pro desku jako celek, protože v době, kdy jejich výše citovaní hrdinové působí víc než zábavným či rozpačitým dojmem, lze jen těžko uvěřit jejich napodobitelům. Tahle hudba je relikvie, kterou máme rádi v její pravé, historické a původní podobě. Vyhrabávat tyhle ztrouchnivělé kosti z pozice debutující kapely vyvolává řadu nepříjemných otázek.

 

The Father of Serpents - Age of Damnation CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky