Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je s podivem, jak ohromnou cestu lze ujít, proměnit se takřka k nepoznání a zároveň si zachovat svoji podstatu. Old Forest s mírnou přetržkou existují zhruba dvacet let. Od syrového debutu k aktuální řadovce Black Forests of Eternal Doom je cesta daleká, avšak zcela přirozená. Nechci se vrtat v tom, kdo kde a kdy hrál, ostatně tomu se dostatečně věnoval kolega Victimer v recenzi k předchozí desce Dagian. Old Forest se lesnímu světu nevzdálili ani letos, pouze svůj sound notně pročistili, uhladili a ubrali na černotě. Jednoduše je znát, že máme co do činění s muzikanty, co neradi stojí na místě a svoji muzice věnují veškeré úsilí.

K Dagian mě stále vábí magické kouzlo obestírající kompozice. Přijmout odlišnou tvář Old Forest na Black Forests of Eternal Doom, mi trvalo hezkých pár poslechů. Už jsem ani nedoufal, že se novince dostanu na kobylku. Přitom hned od začátku bylo znát, že je čeho se chytnout, že má co nabídnout. Deska je hodně variabilní, mění se každou chvíli. Některým songům vévodí rychlejší tempo, některé jsou hodně komorní, všechny pojí velkolepý vokál páně Kobolda, kterého si užívám i v nových In the Woods. Rovněž mi lahodí mohutný zvuk nahrávky, který dopřává Old Forest v místech, kdy se do toho „opřou“, síly padající laviny trhající koruny stromů. Kapela zní přirozeně i tehdy, kdy se zcela ztiší a na řadu přijdou akustické kytary a pěvecké harmonie. Silná nálada zůstává.

Old Forest zdánlivě opustili temné šero starého lesa, aby přidali na gradaci a dynamice atmosféry nově nastolené cesty. Nicméně „nové“ nenahrazuje „staré“. Ano, kapela už nesází na minimalismus a ortodoxní zarputilost. Z dnešního pohledu předchozí desky posluchače zcela přirozeně vedou k současné tváři. Tam kde se uzavřeně projevovaly tendence stran melodií a zpěvů, je Black Forests of Eternal Doom bardsky otevřená. Koboldovy pěvecké možnosti nebyly nikdy malé, avšak jeho linky v titulní skladbě jsou jeho vrcholem. Ostatně celá píseň nesoucí se spíše v doomovém stylu patří mezi to nejlepší, s čím Old Forest doposud přišli. Potýkám se s deskou vcelku poctivě a je to právě tahle píseň, u které jsem si uvědomil, že se mi líbí.

Písní je na Black Forests of Eternal Doom šest na ploše cca tři čtvrtě hodiny. Což není nic zajímavého. Každá druhá kapela má podobný scénář. Chci pouze poukázat na zhruba sedmi minutovou stopáž jednotlivých položek a jednu z mála slabin desky. Jednotlivé nápady jsou velkolepé, podmanivé a neměnil bych. Není jich ale v každé skladbě tolik, aby utáhly tak velký prostor. Střídavě se opakují a vrací se v nepravidelném sledu. Rád bych poukázal na výjimku, ale scénář je pokaždé stejný.

Shrnu-li své dojmy z Black Forests of Eternal Doom střízlivým konstatováním, vychází mi nadprůměrná sbírka lahodných kompozic, ve kterých se střídá black metal s doomem, vše je zabarvené pohanstvím a zaštítěné výbornou instrumentací a ještě lepším zpěvem. Pár slabin Black Forests of Eternal Doom odpustím, ale mezi moje nejoblíbenější nahrávky ji nezařadím.