Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po třech letech jsou The Gathering zpět. Nová vokalistka do sestavy zapadla a stejně tak album „The West Pole“, první, na kterém se podílela, bylo kritikou přijato kladně. Nová umělecká výpověď Rutenovců nese titul „Disclosure“. Ta odhaluje, kam až jsou tvůrci ochotni zajít při svém hledačství. Zprvu jsem album lištil od sebe do kouta, čekaje, že se samo připlazí pro odpuštění. Nestalo se. Už předchůdci se musel posluchač věnovat celou pozorností a novinka The Gathering si nyní vyžaduje posluchačské oběti ještě větší. Materiálu je třeba nadbíhat a jít mu naproti. Cesta složitá, vyplatí se?

Proč tomu tak je? Předně kapela zaznamenala další hudební vývoj směrem dále, rozhodně kupředu, zpět ni krok. Uzmout novinku, vychutnat si ji a pojmenovat špatné a dobré je tak nejednoznačné a obtížné. Posun od „The West Pole“ je markantní, ta hřejivost pocitů je nahrazena studeným výrazivem, psychedeličnost a kytarovost je vyměněna za ambientní odlidštěnou strojovost a trubku. Dietní sousto, na které trávicí trakt potřebuje trénink, aby ho nezvrátilo předčasně. Mohla by to být škoda, možná ne. Závisí na každém jedinci a jeho naturelu.

Zda je „Disclosure“ kvalitní či ne, nedokáži říci zcela přesně ani po čase. Při snaze být objektivní narážím na osobní hranice a ty se posunují obtížně u každého posluchače. V podstatě jde o kvalitní hudbu, s velmi specifickou poslouchatelností. Jistým úhlem pohledu je materiál uhrančivý a pohlcující. Umělci na to jdou zcela jinak než posledně a v posluchači je potřeba rozfoukat plamínek zvědavosti, který dodá odvahy k posunu osobnímu. Hudba je odlidštěná, necharakterní, jiná, neznámá. Z povrchního pohledu se jeví nedostupná a chladná, podobná kanceláři strategického plánování. Není radno dávat na první dojmy. Uvnitř tepe sice jiná strojovna, než se mohlo očekávat, ale ruku na srdce - vývoj a posun je přesně to, co hledáme a věčně reptáme, když se nám ho nedostává. The Gathering musí uspokojit nejednoho náročného, věčně hledajícího posluchače.

Nejsilnější faktor na albu pozoruji ve vokalistce Silje Wergeland, která na „Disclosure“ vyrostla do dalších směrů. Zcela se oprostila od svého výkonu na prvním albu v řadách The Gathering. Stejně tak vynechává rejstříky srovnatelné se svojí předchůdkyní. Stává se svébytnou, rozvíjí své schopnosti, nabízí sto a jednu polohu a barvu. Má čas, skladby nikam příliš nepospíchají s výjimkou tepavějších prvních dvou. Kytary pod proudem doslova paběrkují sotva slyšitelně v pozadí, vynořujíc se sporadicky v pokřivených grimasách. Rytmika se organicky mění z klasicky rockové, na elektronicky beatovou. Spojení současné moderní tváře The Gathering s tesknivostí klasické trubky, dává vzniknout zajímavým nuancím a odstínům hudby. Rozhodně to zní zajímavě a neotřele – „Meltdown“. Při sumarizaci nápadů a postupů si posluchač musí dát výsledek do kolonky obdivuhodných výsledků. Rozjezd „Paralyzed“ by neuškodil ambientním choutkám na albech uskupení O.S.I., ani v nejmenším. Ukolébavka, strojové samply, odlidštěná atmosféra v hudbě, chladná přívětivá (ne)lidskost ve vokálu, uhrančivé to ingredience, navržené a smontované tak precizně, že hotový výrobek doslova vybízí k otevření šrajtofle.

„Disclosure“ není jen o jásání nad výtvorem. Na ploše alba se uhnízdily dvě skladby s dlouhatánskou stopáží. Takovým skladbám říkám promarněný čas a nezachraňuje to ani hostující trumpetista, ač je vhodně zakomponován. Nuda mě značně jímá, přestože respektuji křehkost, kterou komponista chtěl vyjádřit.

Aktuální deska The Gathering umí pracovat s náladami. Nemá problém prezentovat studenost a chladnost, která exploduje do nevídaných vzletných výšin, aby následně zapadnula do niterných intimních výpovědí. Na nic si nehraje, je svébytná a pevně soudržná. Je jiná. Nenavazuje na předchozí album, ale spíše na zaprášenější („Souvenirs“). The Gatering se posunuli, zda správně, či nikoli, nedokáži říci zatím s jistotou. Každopádně se těším na pozorování dalších výletů a badatelsky tučných témat.

The Gathering - „Heroes for Ghosts“