Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

GRAVE už asi nikdy nebudou znít tak uhrančivě brutálně jako na „Into to grave“, ani našlapaně a melodicky jako na „Soulless“. Nicméně si po celou dobu svojí existence, která činí bezmála 25 let, drží status legendy a to oprávněně. Když pominu podprůměrná alba „Hating life“ a combeckové „Back from the Grave“ z '99. roku, zahrnují nás vcelku vyrovnanou kolekcí staroškolsky znějícího death metalu. Kytarista a od "Hating life" i growler, Ola Lindgren, drží svojí bárku od počátků GRAVE a světe div se, už dlouho nepůsobil tak čerstvě jako na letošní fošně „Endless Procession Of Souls”.

Poslední alba smrtonošů jsem si vždy užil, ale brzy mi tak nějak vyšuměly a nijak jsem se k nim nevracel. Letos však nastal zvrat a novinku točím pořád dokola a nemůžu se jí nabažit. Nedá se říct, že by GRAVE nějak změnili svůj rukopis. Je to pořád o tom stejném, jen jejich písně doslova srší mladistvým elánem a nadšením. Když vezmeme v potaz personální rošádu, kdy zůstal Ola společně s bubeníkem Ronniem Bergestahlem osamocen, nestačím se divit, kde se ten entuziasmus ve starém pardálu vzal.

Album otevře instrumentální intro „Dystopia“, na které naváže nejsilnější song desky „Amongst Marble and the Dead“. Tady jsem si právě vzpomněl na geniální debut. Těžký nástup s crustovým nábojem posléze nebude nikoho rozhodně nudit. Ola zde growluje dost hluboko, až si párkrát vzpomenu i na jeho předchůdce za mikrofonem Jörgena Knote Sandströma. Vytahovat jednotlivé písně by bylo příslovečné nošení dříví do lesa. Nicméně upozorňuju na vynikající záležitost „Perimortem“, která doslova zabíjí. „Winds of Chains“ si budete řvát stejně jako pískat „Winds of Change“ od Scorpions. GRAVE se nikdy nebáli pomalých, až do doomu sklouzávajících pasáží. Nejvíce je to tímhle osudově plíživým kořením ochucené v poslední, osm minut trvající parádičce "Epos".

GRAVE na „Endless Procession Of Souls” snoubí starou dobrou švédskou brutalitu s melodiemi, které zase dají vzpomenout na zmiňovanou desku „Soulless“. Rozhodně ale nečekejte líbivé melodie made in Göthenburg. Také vás může překvapit určitá temnota, která působí nebývale. Jsem nadšen, že se ještě dnes takové desky točí a nepůsobí jen nostalgicky nebo dokonce zastarale. GRAVE mají pořád co říct a doufám, že tomu tak bude ještě spoustu dalších let.

Pětačtyřicet minut dlouhá deska na death metalovou jízdu je tak akorát. Album vychází na 2LP, tak v klasickém formátu CD, tak v limitované edici, kde se nachází předělávky ANTHRAX, CELTIC FROST a dokonce i VOIVOD. Že je to zvláštní představa? Nezbývá, než ochutnat. Dezert stojí za to.