Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Charismatická, pocitově plná slunečnice Anneke (nyní Agua De Annique) vysílající energii a příjemno, je v nenávratnu své sólo kariéry. Bývalí chlebodárci, The Gathering, jež albem „Mandylion“ započali novou éru v metalu - frontwomanství, neučinili nijak odvážný krůček a do svého dvorku nahnali hlasově trochu podobnou divu, Silje Wergeland. Samotná Silje není nijaká začátečnice, má za sebou působení v norské dámské partě Octavia Sperati, kde zanechala své hlasivky na dvojici CD. Studiové album „The West Pole“ tak startuje další epochu The Gathering, bez Anneke. Jak se s danou výzvou poperou?

Předně nutno varovati všechny pesimisty a škarohlídy, žádný převrat se u The Gathering změnou u mikrofonu nekoná, tak jako tomu bylo třeba u Nightwish. „The West Pole“ pokračuje někde v okolí „How To Measure A Planet?“ a „Home“, ale hudba, tak pocitová, intimní, niterná a psychedelická je každým vnímána lehce odlišně a nechci svésti nikoho na bludné scestí. Rychlíci a nedočkavci z alba nic nedostanou, není na jeden poslech. Uchopit jej a získávat krásy lze postupně, jen tak poznáte každé intimní romantické zákoutí celé plochy. Jejich bohaté naleziště navíc nevysychá.

Gathering nemají zapotřebí opisovat kruh a vracet se ve své tvorbě k začátku a integrovat do ní léty nasbírané zkušenosti a nové postupy a takto zkropit živou vodou umírající kreativitu. Umělecké upadnutí nehrozí a skladatelské schopnosti a vývoj René Ruttena dovoluje kráčet stále směle dál. Album netrpí nijakým neduhem. Nálad a pocitů všech odstínů dostanete při pozorném poslechu za odměnu více než dosti. Od rozostřených kytar, přes psychedelické mezihry, tripové úlety, intimní minimalistické výlevy, hladivé dotyky, známé i neznámé obzory, nové úchopy, až po klasicky tepající upřímný projev. Prostředky a vize, jimiž Gathering vládnou na „The West Pole“, nemohou nechat vzniknout pouhé průměrné rockové nahrávce.

Rozmazaný psychedelicko-melancholický kytarový instrumentální úvodník reálně vtahuje do příběhu a sfér albem často navštěvovaných, zavánějících magickým šamanismem. Po šedi běžného dne odsekává pouta od reality, abychom byli schopni správně vnímat a dokonale vychutnávat všechny ingredience náročnější krmě, vyžadující pozornější a otevřenou mysl, nejitřenou vzpomínkami na setkání s arogancí či psychickým upírem. Radostné teplo při pohledu na poklad v přehrávači ani nevnímáte, jak je samozřejmé, příjemné a líbezné. Silje se snaží stylizovat do své mocné pramatky předchůdkyně a daří se jí nadmíru vyvolávat emoce. Všechno je, jak má být, přirozené, propletené, čerstvě strhující, bez patrných stop znamenajících ústup z pozice. Plavba ke hvězdám na obzoru, jejichž přívětivá zář naplňuje zbídačelé duše dobrem a nadějí.

Opatrné našlapování přivádí vyvolené ke gejzírům emočních erupcí a skrytých citových výjevů, při přivřených očích vůbec nevnímáte ztrátu poznávacího vokálního elementu. Ten nový je vyplňující, postačující, nabízí bohatost, bez potřeb srovnávat a pitvat se v tom, co bylo, nebo co je vhodnější. Temná a studená atmosféra, je lehce zaměnitelná s hřejivou, neb linie mezi nimi je tak tenká. Skladby mají neuvěřitelné vnitřní pnutí a náboj. The Gathering umějí mistrovsky kouzlit rockově ambientní smutné plochy, patřící k přicházejícímu podzimnímu rozjímání v mlžných sychravých ránech. Vybarvené listy se jemně před opadem z větve pohupují v hladivém vánku a jsou skrápěny čistými vodními perlami, dokud nenasáknou vlhkostí a vlastní tíhou neukončí existenci ve výškách.

Některé skladby jsou na ambientu postaveny plnou vahou. Myslím, že v konceptu alba fungují výtečně. Atmosféra je na lomu sladkobolu a naléhavého optimistického sdělení, či vyvěrání utiskované pravdy. Sladkost a rozjímavost v područí jednoduché, místy monotónní rytmiky hodně připomíná Porcupine Tree. Tmavé plochy osvětlují paprsky, dokud se srdce zcela neotevře a nepropadne závislosti na „The West Pole“. Když už se posluchači vtírá lehký nudismus, hodí René do placu své vymazlené kytarové plochy. Nečekaně se u The Gathering zjevuje i šansonová šablona, procházíte setmělou zaplivanou ulicí, která odpočívá po perném denním dění, naleštěnou špicí boty kopete do střepů beznaděje a špíny zaplivané planety.

Co dodat, komplexní, moderní, progresivně-atmosférické rockové album, které dává smysl po celou hrací dobu. Kvalita, kterou dostanete jen občas. Album se musí prožít a zažít. Kdo ulítával na tvorbě Gathering v posledních deseti letech, bude nadmíru spokojen. Žádné škrobené progresivní školení, ale emocemi nabitá, civilní, citlivá sbírka, plná intimních, tklivých a hřejivých okamžiků.