Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Rorschach Garden - We Are Vanishing

The Rorschach GardenWe Are Vanishing

Victimer31.3.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Osmdesátková novoromantika ve stylu minimal electro. Retrospektivně analogická, ale svěží a schopně konstruovaná. We Are Vanishing je sympatická diskoška.

Příští řádky budou patřit osmdesátkové synthpopové elektronice, takže kdo tohle období a hudební stylizaci upřímně nesnáší, může v klidu přeladit na jiný kanál. Německá formace The Rorschach Garden vznikla v roce 1988 jako sólový projekt Philippa Müncha, aby se po devíti letech fungování celý proces z osobních důvodů zastavil. K reaktivaci došlo v roce 2001 a následujícího roku projekt přerostl v regulérní kapelu. Tohle ovšem platilo jen do roku 2008, kdy třecí plochy mezi členy kapely překročily únosnou mez a Philipp na vše zůstal zase sám. A asi rád. Projekt má na kontě opravdu hodně alb, EPček a singlů a strohý není ani co do účasti na různých kompilacích. Historii ale přenechám opravdu zarytým novoromantikům a zaměřím se pouze na album We Are Vanishing, které vyšlo loni v létě u vyhlášeného elektro labelu Ant-Zen.

 


Sjíždět si jen tak na bandcampu vybranou společnost tohoto vydavatelství je rozhodně radost. A u mě taky trochu nutnost, kdy se po všech těch metalech přirozeně nastavím na hustší příjem elektroniky. Výživný seznam Ant-Zenu má své výhody v tom, že si člověk velmi snadno najde co mu vyhovuje a občas si i něco pořídí. Jednou z desek, která mi po této prověřené cestě cvrnkla do nosu je právě We Are Vanishing. Téměř hodinová synthpopová nahrávka, u které jsem měl napřed dojem, že se Depeche Mode vrátili do roku 1981 a vykopali své první album Speak & Spell. To by mi ale Phillip asi pěkně vyčinil. We Are Vanishing je kolekce, kterou nemáme nutně chápat jako retro, ale jako klasiku. Je to elektronická náladovka založená na typických analogových zvucích a i ten fádní a jako by nezaujatý vokál k tomu patří.


Pop šmrncnutý post punkovým dechem doby, současnost i minulost pěkně v kostce. Různých jmen kapel a jejich alb v hlavě naskočí při poslechu We Are Vanishing asi docela dost, ale my si vystačíme s tím, že před sebou máme suše melancholickou elektroniku dělanou s těmi nejlepšími úmysly člověkem, který tím prostě žije. Monotónní, ale melodicky výživnou, takže se z desky k tanci a poslechu vyloupne hned několik hitovek. Mezi teplým tanečníkem a studeným odcizením syntetické strojařiny je rázem pevné pouto, ožívají bujné kšice dnes již vypelichaných harcovníků, dioskotéka 2021 meets 1981 je naprogramována. Tlačítko delete je nefunkční, už není cesty zpět.


Když k tomu přidám postupně vzrůstající závislost, je prakticky rozhodnuto. We Are Vanishing je těžké vyndat z přehrávače, když tomu propadnete. Když někdo jako Philipp umí tu popíkovou elektrárnu provonět starým spiritem a nechat přitom oldies party trsat jen někde vzadu na parketu. Do ztlumených světel. Tohle je přímý přesun do specifického období hudby, ale fakt ne nutně retro. Ta hravost a nastalé malé disko orgie jako by to mazali. Vzpomněl jsem si třeba na domácí elektro extravaganci Schwarzprior, u těch jsem taky neuměl jen tak vypnout. Smrt, láska, chcaní - to ani nejde. Kdyby tak nevyšilovali a byli víc hodní, tak by si s The Rorschach Garden mohli padnout kolem ramen, nebo aspoň kolem synťáků. Minimálně by mohli spáchat společné diskohrátky.

 


Ne, víc v tom není. Je to temná diskoška, pocitovka. Jemná strojařina, ale pořád strojařina. A je to taky výsledek toho, jak vnímat starou pop elektroniku dnes a zkoušet si srovnávat, jak moc je to v pohodě a jak moc to zní jak z muzea figurín. U mě vyhrává ničím nezatížená chuť si užít slušné synthpopové album, které ze začátku zní typicky svázaně, aby po čase hezky rozkvetlo. I když někdy zní jako hrací automat. Ten dneska ale dává.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky