Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tiamat - The Scarred People

TiamatThe Scarred People

Victimer5.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Když vynecháme úvodní singl, je tu deska s jistými ambicemi, které jsou však naplněny jen z poloviny.

Tam, kde končí vlastní potenciál, začínají rezervy. Když už člověk dospěl do stadia, kdy uzavřel kohoutek svých možností, obrací se zpět, hledá kudy prošel a vzpomíná na různá období. Pro někoho srozumitelný krok, pro někoho blamáž, neb je přesvědčen, že v minulosti se dá nalézt jen sama minulost. TIAMAT se už roky nevyvíjí, jen minimalizují vývoj sám a obrací se ve své bohaté tvorbě. Od alba "Skeleton Skeletron" našli svou polohu, která jim nejvíce vyhovuje a v ní se, až na drobné experimentování se sebou samými, dodnes pohybují. Je zřejmé, že tábor příznivců se rozděluje. Některým je to jedno a jsou schopni vydýchat neustále se opakující formulky, do kterých lze poskládat nové skladby jen s mírnými obměnami, někteří nedají dopustit na ojedinělá alba "Wildhoney" a "A Deeper Kind Of Slumber", další jsou sevřeni v samých začátcích. Žít se dá se všemi alby TIAMAT, ovšem některé kroky z posledních let jsou k vážnému zamyšlení. A hlavně důvodem k rozpolcenosti. Brát tuhle kapelu stále nutně jako někoho, kdo dřív určoval trend a velel atmosférické metalové muzice, nebo je nechat žít ve vlastní spokojenosti s tím, jak tvořit nesložité temné písničky s hitovým zabarvením? Dva pohledy, dva názory. Jeden je jistý, TIAMAT zůstali věrní gothic rockové poloze, které nelze upřít umění stvořit jednoduché, ale dobré skladby.

 

Pokud jsem se smířil s faktem, že kapela hledá své priority v přístupně laděné muzice, nelze přehlédnout jisté mouchy. Jsem skutečně přesvědčen, že "Skeleton Skeletron" určilo příští dny TIAMAT a zrovna tak jsem přesvědčen, že šlo o opravdu dobré album. I když v době jeho vydání jsem nic nenáviděl jako právě je. Stejně tak jsem přesvědčen, že album "Prey" tohle období jistým způsobem donáší na pomyslný vrchol, neboť i tahle deska se nadmíru povedla. Oproti tomu, když už sami TIAMAT uznali, že příliš opakování škodí, nahráli "Amanethes" s příměsí starších výrazových prostředků a spojili je s novými s příliš malou funkčností na to, aby to znělo přesvědčivě. Z tohoto důvodu je možná trochu nad rámec chápání, otočit kormidlo znovu někam do vod "Judas Christ", popřípadě "Prey" a připravit posluchači novinku "The Scarred People". Je zjevné, že na minulém albu byli TIAMAT odvážnější, tentokrát uznali za vhodné nic nelámat přes koleno a nechat vše v jasnějších kolejích. Fajn, takhle to chtěli, mají to. Ale stačí to?

 

Zhruba polovina skladeb z novinky je vážně dobrých, při několika svěžích a celkovou atmosféru osvěžujících nápadech, není normální zůstat v klidu. To bohužel ale není všechno. Poslouchám nové album TIAMAT a moc dobře vím, že vše není jak má, že není tím, co bych od něj očekával a něco postrádá. Znovu se ptám, stačí to? Proč kapela, která byla kdysi schopna uhranout neokoukaným modelem, umí vzít zavděk jistým druhem polovičatosti a nejistoty. Jakkoliv se snažím "The Scarred People" vnímat jen jako desku dobrých písniček, tedy pozitivně, stále mně v tom něco brání. A spokojit se s průměrem je snad málo, nebo není? A přesně jako průměrné "The Scarred People" vidím, což je možná ještě horší, než aby bylo úplně špatné. Není v žádném případě lepší jak "Prey" ani "Skeleton Skeletron". O "Judas Christ" už by se dalo uvažovat, ale když srovnám data vydání, je rouhající se Ježíšek o deset let napřed. Zůstanu tak u rozporuplnosti předcházejícího alba, protože spolu s ním si kvalitativně nejspíš nejsnadněji skočí do náruči.

 

Eponymní singl beru čistě jako žert na posluchačovo hluché ucho, neboť tahle líbivá píseň tu nejen několikrát byla, ale byla to právě ona, kdo na album vrhl hned zpočátku špatný stín. Škoda těchto propagačních úletů, protože deska samozřejmě skýtá mnohem lepší adepty. Tohle je tuctové nic, zdaleka nevypovídající o albu samotném. Ale ještě zpět k tomu co mě deptá. Dvojicí po sobě jdoucích cajdáků, na které jsme u TIAMAT také už zvyklí - "Radiant Star", "The Sun Also Rises" - jako by album chtělo nadobro usnout a už nic nevymýšlet, což nezachraňuje ani následující dohra "Before Another Wilbury Dies". Osmá "Messinian Letter" zní jako kdyby Katapult nabrali trochu atmosféry a zahráli od srdce v příšeří ranního nonstopu. Vezměte si k ruce raděj takovou "The Red of the Morning Sun" snoubící v sobě něco, co zbylo z úžasného "A Deeper Kind Of Slumber" s upřímnou baladičností Depeche Mode. Nebo agresivnější "Love Terrorists", kolem které se zase stahují kouzelné chmury Pink Floyd a umí se chytit drápkem dobrým refrénem. A "Tiznit"? Tohle je na rozdíl od některých ostatních smysluplná instrumentálka, dokonce evokující přírodní doprovod starých časů "Wildhoney". Najednou TIAMAT zní jako polití živou vodou a nemažou jen med kolem mlsné pusy. "The Scarred People" není v žádném případě plytkou deskou bez špetky invence, ale na druhou stranu je také deskou, jež polkla až moc nestrávených zbytků z minulých alb své "skeletoní" éry. A ty jsou už cítit. Věřím, že leckdo si v případě této desky najde její poslání a bude ji vnímat jako jedno z nejlepších alb TIAMAT posledních třinácti let. Za tu dobu se Švédové předvedli s pěticí nahrávek, jejichž plusy a mínusy se mění nepoměrně častěji, než v dobách nedobytných pozic. Smiřme se.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Juraj/newmachine / 5.1.13 15:27odpovědět

Ako starý priaznivec TIAMAT som dychtivo čakal na novinku, že už konečne prelomia ten začarovaný kruh od Skeletronu :) Zo začiatku album pôsobil zaujímavo, skvelé piesne. Druhá polovica maximálna nuda. Škoda, znovu sklamanie. Dávam 50 %

Jirka D. / 5.1.13 13:24odpovědět

Obdivuju, že ses tou deskou dokázal prokousávat tak hluboko. Mě nabavila a nebaví Amanethes a tohle pokračování jde rovněž mimo. Když Tiamat, tak minulost. Akutální gothic pop nezvládám.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky