Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Todd La Torre - Rejoice In The Suffering

Todd La TorreRejoice In The Suffering

Michal Z15.12.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Poznat skutečnou tvář Todda až v tak pozdním věku? Z mé strany jde o promarněná léta. Jen více a houšť v dané nastavené normě kvality.

Rád se hudbou nechám mile překvapovat a Todd La Torre mě překvapil velmi a kvalitně. Nečekal jsem, co vše v tomto nástupci Geoffa Tatea v Queensrÿche dřímá. Nyní s velkým zpožděním chápu, proč si ho páni vybrali. Na sólové nahrávce prezentuje bezedný rozsah výrazových prostředků a nelpí na jednotné formuli výrazu jako u svých chlebodárců. Své celé umění Todd vybalil až na svojí první sólové nahrávce Rejoice In The Suffering, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších nahrávek současnosti. A to v žánru, ve kterém se to stává stále méně.

 

Todd se do mě pouští naprosto neurvale thrashmetalovou řezanicí s přesahy do US power metalu. Přímočaře cituje, z čeho vzešel a nápaditě kombinuje známá klišé. Svým přiostřeným vokálem mi imponuje a zcela se vydává na okraje svých schopností. Osciluje mezi styly a tóny jako akrobat v ruském národním cirkusu bez nároku na chybu. Vůbec necítím rozpaky jak ze zpěvu, tak z hudby. Když vezmu v potaz, že Todd byl při nahrávání debutu soběstačný jak vokálně, tak i nástrojově, jsem doslova v šoku. Jediný pomocník Craig Blackwell obsluhuje basu a zdvojuje kytaru. Strukturou skladeb a výrazem pánové velmi připomínají Brity Hell - soubor to pod taktovkou spíše producenta Andyho Sneapa a bratrů Bowerů. Bohužel tito chlapíci se odebrali do tvůrčího ticha, a tak mi přichází vhod Todd.

 

Nic se nemaskuje, jde se na metalovou dřeň a ano, album je plné klišé. Ale jde o případ, kdy se nahrávkou bavím, protože je podaná přesvědčivě a živě. Žádné přihřívání polívčičky, nebo obalování kostlivců svalovinou. Jen čirý tok hudby podaný srdcem, zápalem a s kvalitou. Todd by mohl pět u kterékoliv stár heavy metalu, vládne obrovskou silou a jistotou. Z hrubozrnného výrazu umí krásně vystoupat do epických čistých výšin. Skladby drží pohromadě a díky proměnlivému vokalistovi mohou také libovolně měnit charakter. Baladická osidla jsou vždy ošemetná a Todd z nich uniká kvalitou, stupňujícími se emocemi a dravostí. Z triviální obligátnosti umí udělat návykovou kvalitní věc plnou síly, napětí a krásy.

 

Hodně mě baví nejagresivnější skladby alba. Po progresu z jeho současné domoviny ani stopy. Vše nahrazuje svojí osobitostí a chutí obtisknout svůj odkaz do provařených metalových formulací. Proč by si nemohl udělat radost a poklonit se svým kořenům? Album není jen o vokálu hlavního protagonisty. Kytarová práce je na top úrovni a spousta velkých jmen by se za takové melodie, riffy a harmonie upsala i zbytky duší. V titulní skladbě tu a tam probleskuje Toddova poloha z Queensrÿche, ale musím být velmi pozorný, abych dané okamžiky v přívalu změn a tvrdosti zaznamenal.

 

Naprostým hřebem alba je vyhodnocena mými vnitřními citlivými měřítky skladba Vexed. Stvrzuje komplexní schopnosti Todda hudebníka i skladatele. Přes velké vzletné melodie, silácké a heavy prvky se prokope až ke kousavému dravému thrash metalu. Vše v jednom fungujícím konglomerátu pradávných klišé. Přesto nyní upečené, čerstvé a chutné. Atak, agrese, síla, energie a otevřené brány do království Roba Halforda potažmo Tima Rippera Owense. S přehledem a lehkostí. V dalším taktu se může v klidu přetahovat s největšími hlasy power metalu či thrash metalu. Krásné možnosti, které se při poslechu labužnicky vstřebávají a naplňují duši i u opotřebovaných pamětníků.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky