Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tortharry - Paměť kamenů

TortharryPaměť kamenů

Sorgh29.6.2024
Zdroj: CD (MGR-24407), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL-PG490, Dual CV 1400, Canton Karat 930 DC
VERDIKT: Nové album uhnulo z nalinkované dálnice, která vedla do probádaných pekel a vydalo se po silnici druhé třídy do hraničních hvozdů. Tady dokumentuje, hledá a vypráví způsobem, který je pro posluchače nový, tajemný, ale pořád death metal.

V Hronově se zase urputně blýskalo a výsledkem je nová deska hrdlořezů Tortharry. Ta sebou nese výzvy a jistá překvapení, třeba to, že už to žádní hrdlořezové nejsou. Jo, Paměť kamenů, jak se novinka jmenuje, znamená určitý převrat v životním stylu kapely.

 

V ruce držím zelenočerný digipack, zaslané promo od kapely, a hledám v jeho matném lesku návod jak na něj. Zvyklý na karmínové odstíny krve cítím lehkou nejistotu, ale zároveň mě vede zvědavost. Uvnitř z pozadí temných krajinek vystupují texty, které jsou natištěny v českém i anglickém jazyce. Asi nejviditelnějším a samozřejmě nejslyšitelnějším překvápkem je to, že se Tortharry po letech vrátili k mateřskému jazyku. Což lze brát všelijak, obracet to ze všech stran, ale za mě je to příjemná změna dávající hudbě nový rozměr. Je to volba měnící zažité zvyklosti a určitě nesedne všem, ovšem mně se to moc líbí. I přes hrubý vokál je slovům rozumět a můžeme sledovat dějovou linku. Je to samý suchý strom, pařez, lesní cesta, skoro by se řeklo Agalloch :-)  Ale po hlubším proniknutí do textů zjistíme, že i když se témata liší, všechna jsou temná jako lidstvo samo. Důlní zával, popravy, čarodějnické procesy, nebo střelba mezi hraničními kameny. Různá období, ve kterých kameny hrají roli němých svědků a svazují skladby do plynoucí časové linie. V souvislosti s texty musím říct, že mi hodně sedl Lemmyho zpěv, který si vzal po této stránce na triko v podstatě celé album.

 


Hudebně se kapela posunula taky, a to směrem, který vidím jako dobrou volbu, jak se vymanit z nálepky nekompromisních řezníků. Zabijácké kusy plné krve už jen těžko mohly překvapit, mnohý se mohl cítit přežrán a následně ztratit zájem o další krvavou nálož. Ovšem Paměť kamenů rozmetala všechny předpoklady, protože je diametrálně odlišná. Je to death metal, ovšem s vyzrálou a léty vyšisovanou kůží, kterou možná zatím nedůvěřivě nese na trh. Co tomu řeknou lidi? Ti lační dalšího rázného masakru možná zabrblají, ale mnoho jiných se zastaví a řekne si, že tady něco neštymuje a že se jim to líbí. Od úvodního intra úvodní skladby Pohřeb naděje se rozlézá funerální atmosféra jako z pera Hadího Mordu, brumlavá rytmika a co chvíli svěží sólo. Takhle kapelu neznáme a je to jako první rande, které otevírá branku k nadějné budoucnosti. Album budí dojem starého školníka, který už se nechce rozčilovat s harantama a už jen polohlasně mumlá doporučení o vlhké podlaze. Chytré děti si ho poslechnou a možná se na něj dokáží podívat jinak, novým pohledem.


Texty mají temnou romantiku a hudba se jí přizpůsobuje. Střední tempo, jistá valivost a útlum divočiny oproti navyklým mlátičkám. Zvuk lehce ztratil na razanci a zahalil se do chmurného závoje clonícím podepsanou přísahu na old school. Je to tajuplné a vábivé právě díky ztrátě prozaické přímočarosti. Melodie si s vývojem dávají na čas, nejsou zde krkolomné zvraty a vše se odehrává přirozeně. Přesto se najdou místa, kdy se mašina utrhne a rozmlátí les vůkol. To však není cílem desky, tím je zachování tajemství, piety a stínu pod stromy.

 

Tortharry se touto deskou lehce stáhli z výsluní a rozvířili bahno provinčních rybníků. Vůbec jim to nezazlívám, protože člověk kvůli pozlátku velkého světa nejednou zapomene na krásy nedalekého okolí. Myslím, že jde o chytrý a povedený krok zpět, který fanoušci ocení. Stejně jako odvahu tento krok udělat.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 1.7.24 8:19odpovědět

Noví Tortharry jsou v klidu. Šlape to pěkně po staru, což poslední dobou vítám u více kapel. To bude věkem :) A čeština dobrá.

Jirka D. / 30.6.24 12:37odpovědět

Nejsem až tak nadšený (až tak na 80 %), ale svým způsobem mě ta deska zaujala. V mnoha ohledech jsou to typičtí Tortharry ve stylu "starého psa novým kouskům nenaučíš", ale i přesto je to album dobré. Správně zemité, těžké a hutné, s čímž se ta čeština v textech a Lemyho srozumitelná hlasová poloha slučuje až překvapivě dobře. V koncečném součtu jsem vlastně mile překvapen.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky