Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Totalitarian - Bloodlands (EP)

TotalitarianBloodlands (EP)

Garmfrost10.6.2019
Zdroj: CD 4-panelový digipak, mp3 / promo od Lavadome productions
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Bloodlands je neúprosné, zlé a obzvláště divoké dílo šílených maniaků, kteří do vyhlazování narvali celé své srdce. Ani na okamžik nesleví z neúprosné rychlosti, přesto se ale album nese v příjemně pestrém duchu. Nuda věru nehrozí!

Nevím, nakolik se moje předpověď o budoucím věhlasu italských Totalitarian stane skutečností, jisté je, že dva roky po famózním debutu De Arte Tragoediae Divinae přichází na řadu bestiální EP Bloodlands, které má sílu dokázat, že je s Totalitarian nutné počítat. Neúprosně drtivá síla krátkého, leč intenzivního díla, doslova vymlátí z posluchače jakékoliv choutky na to, dělat při poslechu cokoliv jiného, než vnímat rozpoutané šílenství krvavých zemí. Zkoušel jsem u toho vařit, ale nedalo mi to a vařečkou jsem málem rozbil kuchyňskou linku.

 

EP vychází stejně jako debut díky vzájemné spolupráci vydavatele Barren Void Records s distributorem Lavadome Productions. Opět je vše kolem sestavy tajemné, nicméně hudební smršť zvědavosti nepovolí uzdu, stejně jako nutkání sáhnout po ovladači a zmáčknout tlačítko STOP. Ostatně, jakmile si zvyknete na neutuchající mašinérii, začnete objevovat různé technické parádičky, aranžérskou rafinovanost a i když se to nezdá, i rytmickou pestrost. Atmosféře napomáhá i graficky působivé, leč velice zlé zpracování jak bookletu, tak celého digipaku.

 

bloodlands

 

Necelou půlhodinku otevře válečný marš 1933. Je dobré vstřebat jeho tlak, protože bude hůř. Skladba je strašně rychlá a postupně ještě zrychlí. Pětiminutové nakládačky, i přes grindové tempo, jsou obdivuhodně propracované. Myslím si, že nudit se nebude ani ten, kdo nemá rád desky, kde se pouze sype.

 

Osobně chápu Bloodlands jako absolutní protipól plíživému zlu De Arte Tragoediae Divinae. Tam se řezba rovněž objevila, ale nátura díla byla tíživá. Mnohem šílenější novinka je jiná. Naprosto jiná. Ostatně lyrika „ípka“ je natolik zničující, že méně neúprosný hudební podkres by mohl znít nepatřičně. V textech Bloodlands vás rozcupují hrůzy vyhlazovacího tábora Treblinky, masakrů druhé světové války, kde byla smrt vysvobozením. Kde člověk člověku byl vlkem. Disharmonické vyhrávky v On the Wings of the Great Terror společně s kanonádou mi dávají vzpomenout na jedinečnost Thy Darkened Shade. Slyším tutéž špičkovou hmatníkovou rychlost, která je grandiózní i extrémně atmosférická.

 

 

Asi se opakuju se všemi těmi – extrémní, kanonáda, bestialita nebo masakr. Když si ale vyhlazovací EP Bloodlands poslechnete, dáte mi beztak za pravdu, že žádné slovní spojení a vykecávání nevystihne neúprosnou masakrální řezbu jednotlivých položek. Tím, jak moc se novinka liší od debutu, ukazují Totalitarian, že od nich lze čekat cokoliv. Bloodlands je natolik svébytné album bez výraznější slabiny, že se podle mého zapíše do černě kovové historie tučným písmem. Bloodlands už teď patří mezi to nejpůsobivější, co jsem tento rok slyšel. Na sepsání recenze jsem si počkal několik měsíců, nejen proto, abych dostal do rukou fyzický nosič (promo mp3 mám od začátku roku), ale taky proto, aby vše sedlo. Jen čas samozřejmě ukáže, zda jsem se nechal unést, nebo jsem od začátku tušil budoucího leadera kruté zábavy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 12.6.19 9:25odpovědět

Tak tohle je fakt krutá záležitost. Trošku tam cítím chlad některých starších alb Blut aus Nord. Vynikající.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky