Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nevím, nakolik se moje předpověď o budoucím věhlasu italských Totalitarian stane skutečností, jisté je, že dva roky po famózním debutu De Arte Tragoediae Divinae přichází na řadu bestiální EP Bloodlands, které má sílu dokázat, že je s Totalitarian nutné počítat. Neúprosně drtivá síla krátkého, leč intenzivního díla, doslova vymlátí z posluchače jakékoliv choutky na to, dělat při poslechu cokoliv jiného, než vnímat rozpoutané šílenství krvavých zemí. Zkoušel jsem u toho vařit, ale nedalo mi to a vařečkou jsem málem rozbil kuchyňskou linku.

EP vychází stejně jako debut díky vzájemné spolupráci vydavatele Barren Void Records s distributorem Lavadome Productions. Opět je vše kolem sestavy tajemné, nicméně hudební smršť zvědavosti nepovolí uzdu, stejně jako nutkání sáhnout po ovladači a zmáčknout tlačítko STOP. Ostatně, jakmile si zvyknete na neutuchající mašinérii, začnete objevovat různé technické parádičky, aranžérskou rafinovanost a i když se to nezdá, i rytmickou pestrost. Atmosféře napomáhá i graficky působivé, leč velice zlé zpracování jak bookletu, tak celého digipaku.

Necelou půlhodinku otevře válečný marš 1933. Je dobré vstřebat jeho tlak, protože bude hůř. Skladba je strašně rychlá a postupně ještě zrychlí. Pětiminutové nakládačky, i přes grindové tempo, jsou obdivuhodně propracované. Myslím si, že nudit se nebude ani ten, kdo nemá rád desky, kde se pouze sype.

Osobně chápu Bloodlands jako absolutní protipól plíživému zlu De Arte Tragoediae Divinae. Tam se řezba rovněž objevila, ale nátura díla byla tíživá. Mnohem šílenější novinka je jiná. Naprosto jiná. Ostatně lyrika „ípka“ je natolik zničující, že méně neúprosný hudební podkres by mohl znít nepatřičně. V textech Bloodlands vás rozcupují hrůzy vyhlazovacího tábora Treblinky, masakrů druhé světové války, kde byla smrt vysvobozením. Kde člověk člověku byl vlkem. Disharmonické vyhrávky v On the Wings of the Great Terror společně s kanonádou mi dávají vzpomenout na jedinečnost Thy Darkened Shade. Slyším tutéž špičkovou hmatníkovou rychlost, která je grandiózní i extrémně atmosférická.

Asi se opakuju se všemi těmi – extrémní, kanonáda, bestialita nebo masakr. Když si ale vyhlazovací EP Bloodlands poslechnete, dáte mi beztak za pravdu, že žádné slovní spojení a vykecávání nevystihne neúprosnou masakrální řezbu jednotlivých položek. Tím, jak moc se novinka liší od debutu, ukazují Totalitarian, že od nich lze čekat cokoliv. Bloodlands je natolik svébytné album bez výraznější slabiny, že se podle mého zapíše do černě kovové historie tučným písmem. Bloodlands už teď patří mezi to nejpůsobivější, co jsem tento rok slyšel. Na sepsání recenze jsem si počkal několik měsíců, nejen proto, abych dostal do rukou fyzický nosič (promo mp3 mám od začátku roku), ale taky proto, aby vše sedlo. Jen čas samozřejmě ukáže, zda jsem se nechal unést, nebo jsem od začátku tušil budoucího leadera kruté zábavy.