Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nová posila podzemních jednotek kovářského cechu visela ve vzduchu už nějakou dobu. Zejména šířením dema z loňského roku se zvěsti o jakýchsi Traveler dostaly za hranice mateřské Kanady a dále ke chřtánům žánrových otesánků v Evropě, kteří nikdy nemají dost. To byl Traveler ještě garážový projekt neposedné dvojice Matta Riese a Jean-Pierre Abbouda, kteří možná ani netušili, co jim roste pod rukama. Dnes již pětičlenné těleso připomíná víkendové kratochvíle svých pračlenů jen zdánlivě, ale syrovost a neuhlazená realita podlahy špinavé garáže zůstává devizou i debutové nahrávky, která sice nemá jméno, ale drajv ano.

Tradice heavy metalu se v moderních podmínkách neudržuje snadno. Probudit ducha starých dob v dobré náladě se nepoštěstí každému, kdo sáhne po hudebním nástroji a spustí nahrávací software. Traveler patří do rodiny kapel z kanadské Alberty, kde se o probouzení retro nálad pokouší celkem ve velkém. Stylově spřízněné a personálně propojené kapely tvoří zajímavou scénu, kde ztrouchnivělým kostem speed metalu a příbuzných stylů zaceluje trhliny houževnatá mládež, zocelená každodenním odhazováním sněhu. Jistě, takových snah je po celém světě přehršel a většinou to dopadá neslavně, ale při příznivé konstelaci může vzniknout i něco velkého.

Třeba jako letos v zimě, kdy se Traveler po epizodce na kompilačce Trapped under Ice (viz Nedělní poslech 104) blýskli svým debutem. Kapela se zjevně našla v undregroundovém balancování mezi razancí a rychlostí na jedné straně a melodiemi a uhlazeností na straně druhé. Během nahrávky jsou ke slyšení inspirace z klasických metalových dějin i z komerčněji laděných sfér. Asociace na Skid Row, Thin Lizzy nebo rané Dokken nejsou náhodné, tím spíš, že Abboud je zpěvák, který by se ve jmenovaných kapelách jistě neztratil. Řekl bych, že ze všech jeho dosavadních studiových prací je pěvecký výkon na tomto albu tím nejpovedenějším. Razantnější polohy alba reprezentují maidenovský šlapavá Street Machine a závěrečná dvojkopáková salva Speed Queen. Kdybych měl jmenovat nějaké současníky, napadá mě analogie se švédskými Enforcer.

Pocitu, že album někdo našel na půdě na starých kotoučích nahrává autentický zvuk s typicky vytaženou a nadmíru kreativní basou a bicími, které zaplaťpánbůh zní jako opravdová akustická souprava. Zvuk a způsob, jakým je vše zahráno mě naplňuje optimismem. Stejně tak mě těší, že album vlastně nemá slabé místo a od začátku do konce se jede na plné obrátky. Pár pasáží by si možná zasloužilo ještě krapet přitvrdit a prohnat přes struhadlo, ale neberte to jako projev nespokojenosti. S tou jsem se při poslechu tohoto alba ani při pohledu na jeho obal ještě nesetkal. I když to jako lidstvo už asi máme spočítané, Starbreaker, totiž Traveler má moje sympatie.