Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když už se procházím po doom metalových záhonech, většinou jde o zhoubné a neopečované pásy zlovolně bující květeny. Je v tom vrozená chuť zkoumat to hlubší a krutější. Na druhou stranu neodmítám ani přijatelnější a klidnější věci. Protože i melancholie a melodika k tomu patří, nemusí se jen nutně stát v bahně s trvalou nemožností kloudného pohybu. V případě kanadské dvojice Tribunal zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Jejich posmutnělý a temnou atmosférou provoněný gotický doom upomíná na zásadní kapely žánru jako My Dying Bride, Draconian nebo Tristania. Upomíná, ale nedoubluje. Volí si svou cestičku krásou doom metalové zahrady. A tu krásu umí podat trochu obřadně. Je v tom cosi špinavého, možná i zvráceného.

Čekají nás staré pořádky na novém pozemku. Například klasicky dvojí vokál, tedy kombinace muž-žena, ale na pohádkové ztvárnění souboje mezi kráskou a zvířetem můžete v klidu zapomenout. Dvojice si vyměňuje své vokály střídavě a víc než poctivě, ovšem ve spojení s hororovou až lehce okultní náturou muziky z nich více mrazí, než abychom trvali na klasické podobě. Ona svým způsobem klasická je, ale to pojetí je celkově jiné, svojské. A když na to dojde, k mání jsou i čistě blackové screamy. Vše je závislé na samotné hudbě, vokály ji jen doprovází. A hudba Tribunal je především o trýznivém smutku. Opravdovém, nezdobeném. Nejsme na romantickém zámku, ale dole ve sklepeních, spoře osvětlení a obklopení svíčkami a loučemi. Tohle je ten hlubší a krutější svět jinak křehké linie gotického metalu.

Vedle vokálů jsou pro styl typicky zapojeny také smyčce a klavír. Ostatně zpěvačka Soren Mourne je vedle této své role také klasicky školenou violoncellistkou. Chlapík jménem Etienne Flinn je pak hlavním autorem kompozic a vokálně se nebojí ani drsnějších poloh. Cello je zakomponováno s citem, souzní s vyprávně smutnou strukturou skladeb. Vedle klavíru jsou využity samozřejmě i klávesy. Silným faktorem desky The Weight Of Remembrance jsou riffy a občasné vizity na death a blackových kolbištích. Ty nejsou překvapivé, Tribunal jsou zkrátka hrubší melancholie, které takovéto výjezdy jen prospívají. Vítězí temnota a chuť z ní těžit. Jak se kapela nebojí přitlačit na pilu, je rozhodně sympatické. Vozit své poklesky a smuteční šacení na hrubším povrchu, kde se trápení leckdy umaže od bláta a celkově vážná atmosféra chytne punc pudového chtíče si zablbnout. Nepřehánět to s tou oslavností.

Tribunal jsou talentovaní a nadějní. Ne však zatím těmi, kteří stojí v první linii. Silný motiv albu zoufale chybí. Nutí mě se znovu a znovu vracet a snažit se zachytit co nejvíc, pořádně tu atmosféru nasát. Něco tomu ale pořád brání. Tribunal jsou jistí a oddaní, ale chybí jim jiskra. Jejich gotický obřad se nese na vlně sklepní tragédie, ne teatrální, ani přemrštěné. Svým způsobem skromné a přízemní. S hlubokým žalem, a darem nechat nést tyhle pocity ve své hudbě. Košatými skladbami, natruc okázalosti. A s možností prorůst s kořeny devadesátek. The Weight Of Remembrance je gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku. Tribunal jsou kapelou, která dokáže umně definovat gothic/doom z různých koutů a komponovat bez zaváhání. Zatím ale bez té pomyslné třešničky na dortu. Vše je ve vší hloubce a nutném prožitku trochu mělké a bezzubé. Těším se na pokračování a další krok.