Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle německá parta si zatím k mnoha posluchačům cestu nenašla a není divu. Aktuální fošna Confinement Is Finite je jejich debutem, kterému předcházelo jediné demo v roce 2015. Takže doposavaď žádná strhující kariéra, ale to se může změnit.

Prvorozenec  zní dobře a není z něj na první čuch cítit Švédsko nebo něco podobného, což je dobré. Jde o melodický death metal mající kořeny v trošku jiném substrátu. Průvodním znakem, který si Cloudbreaker vpálili na čelo, je docela logicky svižné tempo, které se jen nerado pouští otěží a zvolnění nacházíme jen  vzácně a spíš v refrénech. Ovšem výjimka i tady potvrzuje pravidlo a tak se dočkáme i několika nemetalových pasáží, ve kterých kapela na chvíli odkrývá škrabošku ryze metalového spolku.

Úvod bohužel nepatří mezi to nejsilnější, čím nás Cloudbreaker oblaží, ale byla by škoda, kdyby se posluchač chvíli po začátku rozhodnul stisknout stop. To pravé a ořechové je dál a jde o zajímavý materiál s potenciálem upozornit na dosud neznámé šance německého metalu. Confinement Is Finite je různorodé, pestré album, které vyznává systém kruhu a tak se v pravidelných intervalech vrací k nakousnutým motivům. Pozvolna se rozvíjejících skladeb, které končí jinde než začaly, se nedočkáme. Melodie patří k tomu nejzásadnějšímu materiálu, ze kterého se staví. Jejich model promlouvá poměrně čerstvým dechem a i přes typické trylky nezbedných kytar se dokážou zavrtat pod kůži. Za pozornost stojí nejedno sólo, které vyvrací rutinu z kořenů a přispívá k nastolení pořádku v tom, co je klišé a co hodnota. Nejen ve skladbě The Professional nacházím to druhé, skromnost a chytrost místo opuletních onanií. Často i mezi obligátními zdvojenými linkami se skrývá cenná ruda. Pro její vytěžení je důležitá stabilita, a tu poskytuje sice ne kdovíjak nápaditá rytmika, ale normy a standardy jsou svědomitě dodržovány a kapela si nedovolí žádnou neplechu.

Je zajímavé, že v přehršli různých zvukových zážitků je možné ještě objevit něco zajímavého a přitom to nijak nebije do očí. Cloudbreaker osedlali formu melodického metalu, tedy spíš neinfikované umění, ovšem i přes kytarovou krasořezbu jakoby mezi strunami občas zasyčela trocha síry, aspoň se mi tak zdálo v závěrečné CPE... Podobně i po nevýrazném klavíru v úvodní Dystopia/The Sunken Moon to bzučí jako kdesi v čertí školce. Jakoby na úvod i konec šlehly plameny pekelné, ale byly myšleny jen jako kulisa nebo vtip.

Co je u téhle desky navýsost příjemné a vůbec to není pravidlem, to je ženský hlas, který nás oblažuje v refrénu skladby Caught In Autumn. Bez snahy upozornit na sebe tahle pěnkava lehce okoření jinak ne moc nápaditý motiv a poskytne další z důvodů, proč se na album zaměřit. I zpěvák Maurice dokáže nasadit civilní výraz a zazpívat, většinu času ale dlí v ryze undergroundovém chropotu a myslím, že tak dělá dobře.

Confinement Is Finite je na své poměry chytrá deska, která nabízí trošku jiný pohled na melodický death metal.