Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trigger The Bloodshed - Kingdome Come (EP)

Trigger The BloodshedKingdome Come (EP)

Sorgh7.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nahuštěná a vzteklá je nálada postpubescentních Anglánů, kteří nám s frňákem nahoru ukazují, že Anglie je stále impérium na všech frontách. Já bych z vlastních zkušeností až tak nesouhlasil, nicméně tohle polínko v ohni hoří samo od sebe.

Bestiální záležitostí se jeví zatím poslední výpotek britských Trigger The Bloodshed. Povedená partička z Bristolu, jinak kolébky kvalitního triphopu, vydala předloni zhruba čtvrthodinové epíčko nazvané Kingdome Come, které urputně stíná neposlušné mazánky navlečené do obtáhlých tílek a prověšených lacláčů. Nasnímané umění je ultrarychlé, složité a čitelnost je někde na hranici. Poslechů je třeba několik, aby se jedinec mohl zorientovat a vše řádně vychutnat. Nic pro fanoušky valivých, hypnotických nebo chrastících smrtí. Deska je takovým křížencem techniky a rychlého děsu.

 

Z celkem tří skladeb, které se na EP vlezly, teče brutalita všemi tělními otvory, ale nejde jen o prázdné šílenství vyzařující z očí maniaka. Při tvorbě se myslelo, při nahrávání se brousily prsty a tak to zní hezky složitě a propracovaně. Je to brutal, trošku core, hodně death. Mladíci Trigger The Bloodshed dávají na srozuměnou, že zlost kvete v každém věku a mládí jí není na překážku. Takto nám celý brunátní v obličejích hustí face to face slova politického vzdoru, sociálních peripetií a samozřejmě tetky Smrti.

 

Je to tak husté, že těch 13 minut bohatě stačí. A asi nadlouho. Randál je to natolik intenzivní, že nemám odvahu ani chuť tuto cestu v nejblížší době opakovat. Tedy děkuji, bylo mi ctí a někdy "nazle". O fanoušky bych se nebál, taková hudba se prodává sama. A v tomto formátu je to příjemně dávkovatelné.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Peťan / 16.7.20 21:28

Skvěle rozbráno! Demolition, ale i Jugulator jsou strašně nedoceněná alba, jen proto, že jsou jiná než předešlá tvorba JP. Mám je moc rád. Tvrdá, nekompromisní a s vlastním ksichtem. Halford je jen jeden, ale Ripper se své role zhostil bravurně. Kdyby mi někdo řekl, abych mu popsal vývoj heavy metalu, pustím mu diskografii JP. Od hard rocku na prvních albech, přes heavymetalové vrcholy až po moderní pojetí klasického heavy metalu. Ta kapela má všechno a pořád má co nabídnout, protože Firepower je výtečné album. Díky žes Demolition takhle vytáhl, jdu si to pustit po sakra dlouhý době!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky