Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Máme-li v české zemi nějakou osobnost v rámci metalu, určitě jí bude, mimo jiné persóny, i olomoucký Trist. Jmenovat by se dala samozřejmě velká spousta tuzemských umělců (a pak že nám chybějí, hehe). Ovšem Trist, si dovolím tvrdit, zas tak známí není, jen v okruhu posluchačů daného žánru zvaného black metal. V letošním roce nám tento chlapík, krom x-té účasti na split albech, připravil drobné EP Nostalgie, tak se do něj pusťme.

Trist za svou téměř desetiletou kariéru udělal vskutku mnoho. Krom čtyř alb tu máme ještě 5 demíček, jednu kompilačku, jedno EP a sedm splitek. K tomu by se možná dalo ještě připočítat několik neoficiálních nahrávek, které se mi válí doma a už ani nevím, jak jsem k nim přišel, lépe řečeno, jak vznikly. O věhlasu a skladatelském umu jistě svědčí i fakt, že mu byla vzdána pocta mexickou kapelou V přítmí, kterážto na svém jediném demu vyrukovala s coverem Sebevražední andělé. Toto téma jsem však již probíral v rámci seriálu Zapomenutá dema (konkrétně 6. díl: Raritní nahrávky). Inu, dvakrát zrovna nezahálí…

Letošní práce pojmenovaná jako Nostalgie je dvoupísňové EP, čítající dohromady necelou čtvrthodinu. Oproti starší, ryze suicidal depressive blackové tvorbě, se nám výraz posunul do vod spíše atmosféričtějších a doomovějších. Upuštěno nyní bylo i od zpěvu. Trist sice nikdy nemíval kdoví jak dlouhé texty, ale vokální plochy se objevovaly. Teď je tomu zcela jinak, slyšíme pouze vyloženě nostalgickou poklidnou hru doom blacku s velmi syrovým soundem. Je to taková odreagovačka a drobné snění. Nikam se nic nežene a před posluchačem se rozprostírá čirá velká pláň plná sněhu, stejně jako je tomu i na samotném obalu. Vypínám hlavu a nechám se kolébat touto řezavě klidnou hudbou. Ten zvuk mám prostě rád, líbí se mi syrový výjev a hrubý přednes. Někteří budou oponovat, že je to hrozně zkreslené a těžko se rozpoznávají jednotlivé melodické výlety, ovšem já to tam i tak slyším. Nálada hudby plně koresponduje se svým názvem. Můžete si tak tohle EP dát do sluchátek a jít se procházet někam ven, do světa bez lidí, budov… pryč… Jen ta délka je příliš krátká na to, aby si to člověk naplno užil, což je velká škoda.