Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

U příležitosti vydání předchozího počinu Po vrhu vždy je prázdno kolébek jsem si posteskl, že jsme na druhé dlouhohrající album Triumph, Genus museli čekat šest let. Čekání bylo vyplněno několika kratšími nahrávkami, tudíž se to dalo snést. Tentokrát bylo nutno čekat roků pět, nicméně v mezičase nevyšla ani jedna kratší záležitost. Ano, krátce po Po vrhu… vyšla full-lenght řadovka Kult Ofenzivy Tak jsem Ji přizval k sobě. Svar posléze nahrál své Taje Skal, které nazpíval jak jinak opět Jaroslav. Jak vidno, stále se něco děje a má postesknutí jsou lichá. Při jmenování všech tří projektů jsem přemýšlel, jak je možné, že se pánové neopakují a jejich projekty jsou si podobné jen okrajově. Rozruch nastal před pár měsíci, kdy Triumph, Genus zveřejnili info, že vydávají nové album nazvané Eugenika, které nejprve vyjde u Hexencave Productions na digitálních platformách a na kazetách. O čtvrt roku později spatřila novinka světlo světa také na CD a vinylu pod záštitou New Era Productions.

Jak jsem už vypíchl, každá nahrávka všech projektů nese své styčné body, svoji vizi a svoje charisma. Triumph, Genus bychom mohli s přivřením oka či obou nazvat nejprogresivnějším z nich. Alespoň do nedávna tomu tak mohlo být. Eugenika je ale syrovou flákotou. Flákotou temnou, zvukově špinavou, stejně nekompromisní jako texty či melodické linky. Linky, vyhrávky, sóla i tremola jsou zničující, až husí kůže na ruce naskakuje. Síla a důraz jsou kladeny na mráz, na chlad projevu. Myšlenka je ale vášnivá, vysvětlující i pohlcující. Zůstalo něco z minulosti? Odkaz na staré norské blackové hordy není už tak znatelný, jako na Po vrhu vždy je prázdno kolébek. Stále zde máme daný rukopis, hlomozící bicí a neopominutelný Jaroslavův deklamační projev, ale jdou jinudy. Po svém.

Dříve to byl právě Jaroslav a jeho dominantní hlas s vynikající a květnatou češtinou, kdo na sebe strhával největší pozornost. Svarovo umění bylo neméně důležité a barvité, ale méně důrazné. Zdánlivě. Na Eugenice bych se přiklonil k názoru, že se Jaroslav drží krapet zpátky. V dynamice i proměnlivosti hlasu jde ještě dál, než bylo zvykem na starších počinech. Ne, nepouští se do zpěvu ani nekřičí. Když se však budete spolu s poslechem koukat do přiložených textů (ano, na novince jsou k dispozici), všimnete si, s jakým citem dává důraz na význam jednotlivých slov, a jako by napovídal, co se děje v podvědomí slohových úvah a myšlenek. Pojem eugenika zřejmě není nutné vysvětlovat širšímu posluchačstvu. Kdo má povědomí o směřování tohoto sociálně-filosofického směru, čeká, jaká témata mu nahrávka nabídne. Komu je téma šlechtění genetického fondu člověka a společnosti vzdálené, může se díky textům něco dozvědět, a kdo je odpůrcem podobných myšlenek, může alespoň ocenit špičkovou práci se slovy a jejich spojení v bohaté slohové komplexy.

Skladeb nám Triumph, Genus nabízí stejně jako debutové arcidílo Všehorovnost šest. Album má opět příjemnou stopáž něco málo přes půl hodiny, tudíž lze dílo krásně vstřebat. Přál bych si své dojmy shrnout. Tak tedy - oproti předchozím nahrávkám není Eugenika tolik progresivní, není ani tak nakažlivá. Vlastně ani rytmicky hravá. Je nejsyrovější z dosavadní diskografie. Bicí nejsou tak pestré jako dřív, jsou ovšem pěkně divoké. Ani ne tak co do rychlosti (album není z nejnasypanějších), jako prací s gradací a ráznými změnami. I ty údery jsou zase o něco silnější. Jiný by si zlámal ruce. Kytarové drápy sekají a řežou. Umí studit i rozpálit. Hlasu je možná méně, ale dobře sedne do celku a je vskutku mocný. Mlsám při čtení názvů a slovního doprovodu v bookletu. Obal je jako vždy fantastický a skvěle zapadá k předchozím. Jedinou menší výhradu mám ke zvuku. Dřív jsem byl spokojenější. Není to kvalitě, ale o vkusu. To mi ale budou muset oba pánové odpustit. Za mě je to vše. Pusťte se do poslechu a udělejte si názor sami. Deska je to opět výborná.