Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sice se o elektronickém projektu Vatican Shadow budeme dnes na Echoes bavit poprvé, ale Dominick Fernow plní jeho diskografii bez ustání přesně deset let. Další kultovní postavička podzemní elektro scény, známá též jako Prurient (psali jsme ZDE), Christian Cosmos, Exploring Jezebel a zatížená mnoha dalšími kooperacemi prorostlými různými směry. Jako Vatican Shadow se Dominick prezentuje atmosférickým industrialem, což je takové universální označení, jinak jsou v jeho hudbě cítit prvky ambientu, techna a dalších vlivů. Podstata tkví ve spojení chladné oceli a náladových zvukových koláží. Teplých míst v jinak odcizeném prostředí. Nebo jak říká sportovní komentátor Pavel Čapek, nadýchaných bochánků. Akorát u Vatican Shadow tyhle bochánky vychází z ropných rafinérií a oplocených bludišť.

Dějová a tématická orientace na východ? Ano, stačí si číst názvy alb a skladeb. Stylově ani výrazově Vatican Shadow během svého letu na peršanu nevybočuje a drží si strojově daný rukopis. Drží si tedy i typický sound a změnou není ani poslední album Persian Pillars On The Gasoline Era. S uchem nataženým k minulým počinům jej neberu jako úplně to nejpoutavější nebo nejpřekvapivější ze sbírky velkého Vatikána, ale jako vzorně reprezentativní už ano. A když si vzpomenu na Frozen Niagara Falls, jediné zde recenzované album Prurient, tak ta epika a atmosféričnost jsou prostě pana Fernowa a nikoho jiného. Tohle nejde neslyšet. Tou největší změnou potom bude nejspíš mezipřístání u metalového labelu 20 Buck Spin, o kterém už tady byla párkrát řeč.

Vatican Shadow, to je zvuková dualita. Od pochodých rytmů, strohých řinčení imbusů a mohutných bucharů, po koketování s tanečním parketem, dlouhým kouřem na břehu moře a náladové elektroniky zapadajícího slunce za obzor. Jede se beze slov, mašina je naprogramovaná, ale nesbíjí bez přestání. Má duši, identitu. Pokud bych měl vybrat tu nejvíc odcizenou část alba, je to skladba Taxi Journey Through The Teeming Slums Of Tehran. To je ta průmyslovější tvář Vatican Shadow. Predawn Coup D'Etat je ideální otvírák, trochu zastřený, něžně rozdrcený a tanečně indisponovaný. Oproti těmto kusům je zase Uncontrollable Oasis hotový chillout, klidné převracení stránek své vlastní snové knihovny.

To nejtěžší přijde na konec ve dvou destiminutových neživých kolovratech. Pokud ten první funguje na bázi neustále se vracejících atmo motivů a jede si svůj způsob obrábění někde mezi sterilizovanou hypnózou a její hranicí snesitelnosti, ten druhý je zlověstně industrializovaným technem a učinkuje mnohem lépe. Tam, kde u prvního po půlce skladby propadám lehké panice, že už to všechno stačí, si u druhého tracku rád rozsvítím ve vyřazeném areálu a nechám se vtáhnout daleko intenzivněji. Tady je to ten správný válec, taneční i průmyslový.

Někdy je na mě pan Vatikán až moc milý, snad i v módu jisté protivnosti. Víc si tedy libuji v těch temnějších místech, kde se to teplo nedostane do mé blízkosti a jede se víc v rytmické ruchovosti, což je pocitově pravý opak jako u Prurient. Je to trochu srandovní a hodně pravda. Persian Pillars On The Gasoline Era je vhodná deska k seznámení se s tímto projektem, pokud doposud ušel vaší pozornosti. K nasátí specifického soundu, těžkých i povznášejících struktur, k nahlédnutí pod pokličku industriální muziky, která je otevřená dalším vlivům. Ale pořád platí jedno, chce to být ve správném rozpoložení. A 20 Buck Spin zas ukazují, že jejich kov není jen černý a s kosou v ruce. Klidně je to taky ten oprýskaný z mrtvého parketu.