Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
True Black Dawn - Of Thick-Circling Shadows

True Black DawnOf Thick-Circling Shadows

Garmfrost11.9.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Na nové desce jsou True Black Dawn temní, ale také hraví a poutavě atmosféričtí.

True Black Dawn je příkladem dokonalé kultovky. Historie kapely sahá až do první půle devadesátek. Kapela si prošla demáčovským obdobím, aby na přelomu tisíciletí debutovala full-lenght fošnou Blood for Satan. V sestavě nacházíme hned tři členy … And Oceans plus zpěváka Wratha. True Black Dawn tehdy produkovali poměrně surový black deathového střihu, aby se posléze na patnáct let odmlčeli. Z tehdejších muzikantů zůstal pouze Wrath, který se obklopil členy ikon finského blacku Horna, Trollheims Grott, Baptism a spoustu dalších. Deska Come the Colorless Dawn ve své době potěšila, ale časem zapadla. Po dalších osmi letech jsou ve stejné sestavě zpět připraveni se připomenout a zdůraznit, že jejich kapela stojí za pozornost. Novinkové album Of Thick-Circling Shadows má pod palcem opět World Terror Committee, a výsledek? Jednoznačně nejzajímavější nahrávka True Black Dawn.

 

true black dawn

 

Když se mrkneme na Of Thick-Circling Shadows, všimneme si vzácně vybalancované melodiky a surového, až naléhavého masakru. Dobrá blacková deska se pozná mimo jiné podle dobrého bubeníka a hlavně sakra jedovatého, a pokud možno osobitého zpěváka. Tím Wrath bez debat je. Srovnám-li jeho hlasové kejkle s minulostí, vychází mi, že je nyní v té nejkrutější formě.

 

Ve Finsku se black umí, uměl a bude umět. True Black Dawn sice už netvoří chorobně brutální sound jako v dobách svých počátků, přesto je zřejmé, že je Of Thick-Circling Shadows ďáblovým výtvorem. Díky skvělému zvuku vyniknou výtečné harmonie i kytarové propletence. Už dávno je běžné, že se nekašle na baskytaru a obzvlášť, když na ni hraje Tuomas Karhunen (aka Cult). Když se deska z rychlých divočáren ponoří do nádherné, avšak trýznivé Night and Names, kde se dostanou ke slovu akustické kytary a zajímavé samply, vynikne instrumentální zdatnost všech muzikantů. Ona samozřejmě je znát i v těch sypanicích. Ať už v úvodní Algol, či geniální The Wind from the Red Cloud.

 

Wrathův chřtán desce vévodí. Skuhrá i štěká, řve i growluje. Drží melodie i diktuje. Deska je takřka výhradně kytarová, klávesy zazní tu a tam, ale pouze coby zdobítko. Už první dojmy mi naznačovaly, že se bude jednat o něco mimořádného. S každým dalším poslechem jsem nejen propadal kouzlu Of Thick-Circling Shadows, ale uvědomoval si, že se tváří pokaždé trochu jinak. Osobního favorita nemám. Každá skladba je výborná, jiná než druhá, avšak výtečně doplňující celkový dojem. Album uzavírá doslova katarzní The End of Our Age.

 

 

Ve volnějším tempu True Black Dawn nepůsobí zajímavěji než v sypanicích, ale valivé songy jim jdou moc pěkně. Album končí a vy si uvědomujete, že ho jedete znovu. Tuto desku, tuším, uvidím ve svém ročním hodnocení nejlepších desek. Baví mě její proměnlivost, hravost, temnota a poutavá atmosféra. Předpokládám, že se jen tak neoposlouchá…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 14.9.24 16:50odpovědět

Parádní záležitost, tohle žeru. Recenze naprosto nakažlivá.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky