Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

True Black Dawn je příkladem dokonalé kultovky. Historie kapely sahá až do první půle devadesátek. Kapela si prošla demáčovským obdobím, aby na přelomu tisíciletí debutovala full-lenght fošnou Blood for Satan. V sestavě nacházíme hned tři členy … And Oceans plus zpěváka Wratha. True Black Dawn tehdy produkovali poměrně surový black deathového střihu, aby se posléze na patnáct let odmlčeli. Z tehdejších muzikantů zůstal pouze Wrath, který se obklopil členy ikon finského blacku Horna, Trollheims Grott, Baptism a spoustu dalších. Deska Come the Colorless Dawn ve své době potěšila, ale časem zapadla. Po dalších osmi letech jsou ve stejné sestavě zpět připraveni se připomenout a zdůraznit, že jejich kapela stojí za pozornost. Novinkové album Of Thick-Circling Shadows má pod palcem opět World Terror Committee, a výsledek? Jednoznačně nejzajímavější nahrávka True Black Dawn.

Když se mrkneme na Of Thick-Circling Shadows, všimneme si vzácně vybalancované melodiky a surového, až naléhavého masakru. Dobrá blacková deska se pozná mimo jiné podle dobrého bubeníka a hlavně sakra jedovatého, a pokud možno osobitého zpěváka. Tím Wrath bez debat je. Srovnám-li jeho hlasové kejkle s minulostí, vychází mi, že je nyní v té nejkrutější formě.

Ve Finsku se black umí, uměl a bude umět. True Black Dawn sice už netvoří chorobně brutální sound jako v dobách svých počátků, přesto je zřejmé, že je Of Thick-Circling Shadows ďáblovým výtvorem. Díky skvělému zvuku vyniknou výtečné harmonie i kytarové propletence. Už dávno je běžné, že se nekašle na baskytaru a obzvlášť, když na ni hraje Tuomas Karhunen (aka Cult). Když se deska z rychlých divočáren ponoří do nádherné, avšak trýznivé Night and Names, kde se dostanou ke slovu akustické kytary a zajímavé samply, vynikne instrumentální zdatnost všech muzikantů. Ona samozřejmě je znát i v těch sypanicích. Ať už v úvodní Algol, či geniální The Wind from the Red Cloud.

Wrathův chřtán desce vévodí. Skuhrá i štěká, řve i growluje. Drží melodie i diktuje. Deska je takřka výhradně kytarová, klávesy zazní tu a tam, ale pouze coby zdobítko. Už první dojmy mi naznačovaly, že se bude jednat o něco mimořádného. S každým dalším poslechem jsem nejen propadal kouzlu Of Thick-Circling Shadows, ale uvědomoval si, že se tváří pokaždé trochu jinak. Osobního favorita nemám. Každá skladba je výborná, jiná než druhá, avšak výtečně doplňující celkový dojem. Album uzavírá doslova katarzní The End of Our Age.

Ve volnějším tempu True Black Dawn nepůsobí zajímavěji než v sypanicích, ale valivé songy jim jdou moc pěkně. Album končí a vy si uvědomujete, že ho jedete znovu. Tuto desku, tuším, uvidím ve svém ročním hodnocení nejlepších desek. Baví mě její proměnlivost, hravost, temnota a poutavá atmosféra. Předpokládám, že se jen tak neoposlouchá…