Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
True Widow - Circumambulation

True WidowCircumambulation

David19.11.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Čas je pouze relativní pojem a True Widow moc dobře vědí, jak jej alespoň na pár okamžiků zastavit. Podlehnout je tak snadné...

Jsou alba, která uchvátí svou aranžérskou bohatostí, propracovaností, vycizelovanou produkcí a hráčskými výkony takřka hraničící s nadpozemskými schopnostmi polohohů. Alba fungující jako do sebemenšího detailu precizně promyšlený, neomylný stroj. Jako demonstrace síly, pokroku techniky… bez chybiček, bez duše, bez života. A jsou alba, která si vystačí pouze s minimem prostředků, oprostěna od svazujícího břemene dokonalosti. Volná, upřímná a hřejivě lidská.

 

Přesně takové je i Circumambulation od texaské trojice True Widow. Tentokrát se však nejedná o žádnou odbrzděnou jízdu v nespoutaném stylu raných sedmdesátých. Tady se nikam nespěchá. Čas je pouze relativní pojem a True Widow moc dobře vědí, jak jej alespoň na pár okamžiků zastavit. Prakticky neměnný, monotónní rytmus. Volné, rozvážné tempo. Mužský a ženský vokál zaklíněný v kytarové hradbě rozrušované pouze lehounkým vybrnkáváním. Představte si zhypnotizované slowcore pionýry Codeine společně s křehkými Low zahalené omamným stoner/drone odérem. Hudba True Widow nemá potřebu cokoliv budovat, šplhat přes vrcholy nebo padat do temných údolí. Jde svou vlastní cestou. Přímou, jasně vytýčenou. Přesto disponuje vzrušující, živočišnou vnitřní energií, která vás donutí slepě následovat každý její krok. Nikterak netlačí na pilu, neútočí, ani se vás nesnaží vlezle vmanipulovat do své hry. Je tak samozřejmá jako tlukot srdce, jako nádech a výdech, jako život sám. Tajemná a přitom otevřená zároveň.

 

 

Překonat předchozí semknuté a naprosto vynikající As High as the Highest Heavens and from the Center to the Circumference of the Earth se sice nepodařilo, ovšem i tak stvořili True Widow desku, na níž bez křeči, silných gest a armády pomocníků pozvedávají kolekci nevinných dětských říkanek na úroveň plnohodnotného hudebního díla. Díla nenuceného, přirozeného a poutavého. V jednoduchosti tkví síla a podlehnout je tak snadné… zastavte se a vnímejte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 19.11.13 13:49odpovědět

Od včerejška si to taky pouštím a prostě v jednoduchosti je síla. Někdy ani nevím, že mi to hraje a pak jen ... aha vlastně...:). Líbí se mi to.

Jirka D. / 19.11.13 9:09odpovědět

Skutečná pohoda , netřeba nic dodávat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky