Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Uada - Cult of a Dying Sun

UadaCult of a Dying Sun

Victimer28.6.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Šerozrakým rarachům Uada umírá slunce a posluchači zase naděje, že se v zemi kultu děje něco závratného. Cult Of A Dying Sun je deskou náznaků, nikoliv velké síly a potenciálu.

Potenciál v sobě Uada určitě mají, ale zatím nejsem přesvědčen o tom, že jej dokáží potvrdit, natož naplnit. Abychom si hru na jejich hřišti o něco přiblížili a pochopili pravidla, musíme nasednout do letounu směr Oregon, vystoupit na místě za ustavičného deště, popojít pár kiláků do místních lesů a skrz těžké mraky nasát atmosféru studeného amerického severozápadu. Z hudby Uada sálá duch patriotismu, duch pohanství a v neposlední řadě zloduch temnotářství a rouhacích praktik, kteréžto kapela svou tvorbou vytahuje z hlubin země, blat, po lese rozházených chat a meandrujících řek. Cult Of A Dying Sun je druhou deskou souboru, tou, která měla povznést nadějně znějící debut o kousek dál a výš.


Povedlo se? Nejsem o tom úplně přesvědčen. Fakt je ten, že Uada dělají v podstatě všechno dobře, pro rýhy na tváři a nadělení v kalhotách milého člověka jsou přímo stvořeni, na jejich nebi se stahují mračna a uhelné sklady Portland jsou v kraji vyhlášeným podnikem. Až potud je vše v pořádku. Uada natírají svůj black metal melodiemi, leckdy zpomalí a zklidní svůj divoký charakter nespoutané vichřice, aby následně dali najevo odkud vítr vane a kde je jejich pravý domov. V té chatrči na stráni nad rozbouřenou řekou. To je samozřejmě také v pořádku. Chybí mi však skutečné emoce, něco, co by mne zvedlo ze židle a provedlo právě po těch místech, na která Uada ukazují. Něco, čím bych smyl pochybnosti a lehký nezájem o vytrvalé deště a black metal v nich pořízený.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/uada%20band.jpg


Uada na debutu nezněli špatně a nezní tak ani na svém druhém albu. Nedokáží mi však vštípit přesvědčení, že jsou kromě zanícení kapelou, která skutečně zaujme a prodá své know-how za slušný peníz, který nelze vyčíslit, neboť jde o pocit a prožitek. Uada střídají světlé (ve vší temnotě) okamžiky s poměrně nezáživnými momenty bez překvapení a i když se evidentně snaží drtit kosti a mačkat sny, pořád je to hra příliš na jistotu a překvapení se nekoná. Jako nejzdařilejší momenty alba beru skladby Snakes & Vultures a závěrečnou Mirrors, kde je pod slupkou tradiční kombinace dle pravidel něco navíc, co probublává pod povrchem, co tyhle pravidla nabourává a co mě baví si je opakovat. Není to o netradičních melodiích, neživých vsuvkách kybernetiky nebo do řady seřazených lebek naskládaných kolem cesty. Je to čistě o feelingu, že to tam je, že to tam podrývá zaběhlé pořádky a čeří hladinu.


Někdo má tyhle momenty schované třeba jinde, například ve vyklidněné Wanderer, kde se odloží ostré riffy a nahněvané obličeje za zasněné masky a pohledy napříč údolím směrem k horám. Někdo nedá dopustit na celé album Cult Of A Dying Sun a někdo bere Uada jako nazdárky z cizího lesa, kteří na to pravé uhelné dobrodružsví vůbec nemají. Podle mě mají. Ale jen částečně. Potěší, zatáhnou za rukáv, člověk se zajde projít, dá si pár bahnitých vycházek, ušpiní si kecky, ale domů se vrací v klidu a zkouší to pořád to dokola, než zjistí, že sotva co změní. Je to o pocitu. Uada jsou dobří, ale ne vyjímeční. A občas až moc obyčejní a ohraní...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 3.7.18 15:51odpovědět

Mně to zas trochu provinile baví tím, jak je to trochu dřevácky jednoduchý. Připomíná mi to starý Kalmah, který jsem poslouchal kdysi jako mladé vlasaté Lomikáře.

Garmfrost / 29.6.18 14:21odpovědět

Taky mě to zoufale nebaví.

lordxxx / 28.6.18 14:08odpovědět

velka nuda

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky