Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulcerate - Cutting the Throat of God

UlcerateCutting the Throat of God

Garmfrost5.6.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Cutting the Throat of God vnímám jako nadprůměrné album, to je bez debat. Jako nádherné album plné silných okamžiků. Ale také jako dílo, které dokazuje, že se Ulcerate usadili ve vodách, kde se jim dobře tvoří a nechce se jim tuhle cestu opustit. Dobrodružství se nekoná.

Po vydání Stare into Death And Be Still se kolem Ulcerate doslova roztrhl pytel pozornosti. Kapela se zde oprostila od uzavřenosti směrem k atmosférickým vrstvám a propustnějšímu zvuku. Dávní příznivci lámali nad takovým vývojem hůl, avšak nových přibývalo. Nebylo těžké uhodnout, že s další deskou se výraznějších změn nedočkáme. Kapela definovala svůj styl už na Vermis, všechno další jsou pouze kosmetické úpravy. Spoulu se Stare into Death… se tyto úpravy vlily do podoby, v níž se umělecky pevně sevřené trojici všestranně nadaných muzikantů tvoří nejlépe, a kterou slyšíme na novince Cutting the Throat of God.

 

Ty tam jsou klaustrofobické vichřice. Pryč je nepřístupné zlo a temnota. Deskou pulsují přívětivé melodie, kde death metal, disharmonie nebo psychedelie řekněme rezonují. Díky odvaze, se kterou Ulcerate hnali vývojem v minulosti, nabytým zkušenostem, ale také sázkou na poměrnou jistotu, je nová deska přes všechny citace a ohlížení nahrávkou vysoce progresívní, byť už ne tolik odvážnou a rozhodně ne neočekávanou či šokující.

 

ulcerate 

 

Moje kritika nechť se snese právě na zmíněné prvky. Co se týče formy, je vše vyladěné takřka k dokonalosti. Máme zde opět dech beroucí obal od mistra Merata, který si stejně jako v minulosti pohlídal i nahrávání a mix. Závěrečný mastering tentokrát dostal na starosti bubeník Cult of Luna, vyhledávaný zvukový mistr Magnus Lindberg. Nebudu soudit a přemýšlet, zda je to on, kdo za doslova otevřený zvuk může, či pracoval pod přísným dohledem Meratovým. Výsledek je špičkový, a tak ho berme.

 

Výraznější extrémní vstup nabízí až třetí Further Opening the Wounds. V ní se to ovšem nehezky mele. Počáteční harmonické lahůdkově promyšlené kytarové linky nabourá poměrně rychle deathový vpád a následující disharmonická kakofonie. Skladba se umí ztišit a vrátit se k líbezné tváři. Ulcerate posluchači nedají nic zadarmo. Kdo má jejich typický rukopis rád, užívá si hudebních lákadel i pastí a mistrovky sehrané virtuozity. Kdo se s nimi setkává po prvé, nebo je v minulosti bral jen tak z povzdálí, zvykne si.

 

Vskutku nemá cenu pitvat skladbu po skladbě. V každé se toho děje tolik, že by psaní vydalo na román. Baví mě komplet album, tak jak leží a běží. Chybí mi výše zmíněná uzavřenost a temně chladná atmosféra starších počinů. Po death metalu zbyl jen odér. Já naštěstí nejsem z ortodoxních a mám moc rád dobrou muziku. Vadí mi mizivý vývoj Ulcerate, a to si myslím je nejvýraznější slabinou současného stavu kapely. Kapela, která pomáhala definovat progres v death metalu, kapela, která udávala dlouhé roky tón, kterému stačil málokdo, jednoduše nemá pozici, aby nahrála přes veškerou virtuozitu příjemné album ve stylu podobném jako předchozí nahrávka a nečekala hromy blesky či jen pokrčené obočí. To jak snadno mě Cutting the Throat of God pustilo ke své podstatě, může být klidně i snadnou cestou ven. Je toho hodně, co deska obsahuje a co je možné objevovat, ale bojím se, že v budoucnu, až si vše sedne, sáhnu raději po starších nahrávkách, které jsou výzvou stále.

 

 

Cutting the Throat of God vnímám jako nadprůměrné album, to je bez debat. Jako nádherné album plné silných okamžiků. Ale také jako dílo, které dokazuje, že se Ulcerate usadili ve vodách, kde se jim dobře tvoří a nechce se jim tuhle cestu opustit. Dobrodružství se nekoná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky