Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Černočerná brigáda 1349 je brána v black metalových kruzích jako veličina a respektu se těšící pojem. Samozřejmě, záleží na úhlu pohledu, k nalezení jsou i tací, kterým označení morového stínání nešťastných Vikingů, leží v žaludku. Tyto názory ale většinou pocházejí z pozic mimo zarytou black komunitu. Zápisy do kronik 1349 jsou neoddiskutovatelné, vířící stojatou hladinu, tu s větším vlnobitím, jindy zanedbatelněji. Sílící tažení směrem kupředu se však kapele upřít nedá, minimálně poslední dva výtvory (Beyond The Apocalypse a Hellfire) sahaly po trůnu za asistence zvýšené pozornosti zaujatých fans. Kvalitativní barometr vykazoval konstatně rostoucí hodnoty, vysoko nad normálem a zaděláno tak bylo na blízké prosvětlené (chcete-li protmavené) zítřky.

Ale rychle na zem, zpět do reality. Jedině takovýmto způsobem je povoleno jednat s kapelou ve spojitosti s novým albem "Revelations Of The Black Flame". Stop a pozor, věci se mění. Věci dané do rychlého a přímého pohybu se mění v řadu problematických a neřešitelných potíží. 1349 oznamují radikální vychýlení z nastavených pozic a jeho provední je jedním slovem šokující. 1349 s probíhajícím rokem 2009, to je směs podivného ambientu, jakýchsi to funerálních erupcí, deklamací a mimochodem také black metalu. Tentokrát Ravn a spol. těžce přestřelili.

Kde leží kámen úrazu? Nejspíš v samolibém usmyslení si jak neobyčejně přetavit předvídatelné ve vlastní experiment, samosebou na úrovni, prostě k sežrání. Chyba lávky. Cesta rozostřených deklamací, nekonečných a nikam nevedoucích ploch, snad temných, snad hlubokých, nejvíce však bez určení a smyslu tříštící se ve slepé uličce, není správná. Zanechávající jen zbytečně matný, někdy až rušivý dojem. Nesoustředěná změť postupů, vinou tvůrců, nejspíš stejně nesoustředěných, příliš zahleděných ve vlastní nedotknutelnost, které po dobrém nelze strávit ani náhodou. Ano, experimentům budiž vstup povolen. Experimenty v řadách 1349, proč ne? Je ovšem rozdíl mezi ozvláštňujícím hybným prvkem a nulovým pokusem o kroky do boku se zakaleným průzorem. Tak vznikají pochybnosti.

Nejde ani o to, že materiál mají na svědomí 1349, on by nezaujal ani od jiného (ne-black) protagonisty. Z "Revelations Of The Black Flame" je cítit snaha o co možná nejvíc negativní, bezvýchodné či tápající napětí, mající myšlenku snad i v nějakém šamanském vzívání černého ohně. Hlukové lány navozují hypnotické, až halucinogenní prostředí, kde je naprosto nedýchatelno a nahrávka má zřejmě vzbudit pravý zneklidňující dojem něčeho mimořádně zlého. V úsecích, kde má být black metal tím opravdovým black metalem a dodat tak nutný adrenalin do prachem ucpaných pórů hloubavé nejistoty, se až alarmujícím způsobem neděje nic zvláštního. Vlastně se neděje nic. Stroj se zadrhl se vším všudy a aktivnější momenty uděří do hlavičky hřebíku jen s polovičním nápřahem. 1349 bloudí i v oblastech jim nejpřirozenějších.

Opakovaná aplikace není nutná, "Revelations Of The Black Flame" se opět objeví čistě náhodou pouze z linie odložených nevyužívaných interpretů. Nebo možná ze stálého neuvěření ve špatný zásah mimo pole určení. Album stojící v neuctivých křečích, nekulhá při náhodném vzepření na jednu nohu, ale rovnou na dvě. Vše je špatně.