Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulcerate - Shrines of Paralysis

UlcerateShrines of Paralysis

Garmfrost30.1.2017
Zdroj: CD / mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100, Mp3 player Sony Ericsson, Koss Spark Plug
VERDIKT: Shrines of Paralysis je monstrózní chaotické arci dílo. Ulcerate umí na novince skvěle vyvážit technické dovednosti s poutavou výpravností.

Od vydání Shrines of Paralysis novozélandských vizionářů Ulcerate uběhl nějaký čásek a možná až v tomhle okamžiku můžu říct, že se v novince začínám orientovat, že jsem se dostal pod povrch a můžu ocenit širý vesmír nabídnutý zde ke zkoumání. Střídavě jsem se potácel mezi odvrhnutím k váhavému pokyvování, jakože jo, vlastně jo až ke kýženému – SKVĚLÉ! Vermis bylo vyvrcholením diskografie a kapela stála před nelehkým úkolem vyrovnat se sama se sebou, překonat se nebo stagnovat. Předpokládám, že desku už slyšel každý, kdo se o kapelu zajímá a ví tak, že nenastala ani jedna z možností. Shrines of Paralysis nemá nic společného s žádným svým výtvorem a zároveň se všemi. Nejedná se o best of ani revoluci. K ucelení názoru a vstřebání požitků mi pomohlo až CD s texty a zvláštně krásnou grafikou. Texty jdou špatně číst, barvy soustředěného čtenáře rozptylují, a jestli chce alespoň něco získat, musí se fakt snažit. Někdy je dobré texty vypustit a nechat svoji mysl v atmosférických vlnách, nechť se toulá.

 

… „straying from the passages which we have carved ourselves

with indignation glaring from reflections

all that remains from the burdens of flowing blood

are expanses of dust

effigies of false purpose

corroding“ …

 

Abych se nemotal v kruhu, můžu jednoznačně říct, že se Ulcerate vrací k razantnějšímu vyznění, než přinášel klenot Vermis. Novinka je větší nářez, trochu jako The Destroyers of All, ale poučeni v hraní si s tíživou disonanční atmosférou, pouští mezi extrém i melodické linky nemocnou náladu plnou chladné aury. Určitě se vyplatí sledovat texty. Budou vám pomůckou i matoucím fragmentem. Těžká misantropie obsažená ve filozofických traktátech kritizuje slabost jedince i společnosti. Vytváříme si vlastní okovy, kterých se následně nemůžeme zbavit a tak je házíme na okolí, aby náhodou netrpělo svobodou. Co je to morálka, strach a existuje vůbec naděje? Nečekejte, že texty Paula Kellanda přinesou útěchu. Ulcerate přináší temné obrazy, na které nestačí pouze koukat.

 

ulcerategarmfrost

 

Kapela vyzrála po stránce instrumentální i kompoziční. Jestliže vás napadne, že starší alba přinášela větší dobrodružství, budete mít pravdu, ale určitě si všimnete mistrovského citu pro detail a vrstvení nálady. A je jedno, zda se zaměříte na rytmickou sekci Merat a Kelland, nebo disharmonickou kytaru mistra Hoggarda, který nebýt přesné basy, rozstřelí strunové melodie do tisíců tónů vzájemně neladících. Nemám jasno, zda se chaos řinoucí ze strun řídí vyššími zákony nebo se Michael zbláznil, ale létá hodně daleko.

 

 

V každé skladbě si můžete povšimnout bohaté výstavby přinášející nečekané zvraty. Motají se v šíleném kruhu, za okamžik zběsile uhání v blast beatech, tremolech a v zápětí padají do bažiny pomalého hluku, ve kterém to bublavě exploduje. Jednotícím prvkem může být vynikající chřtán Paula Kellanda, který nenaráží na své hranice a je čím dál prostornější.

 

Shrines of Paralysis je monstrózní chaotické arci dílo. Ulcerate umí na novince skvěle vyvážit technické dovednosti s poutavou výpravností. Po stránce vývoje a progrese ale lehce pokulhává. Je třeba dát čas k uzrání dojmů, aby vše sedlo a pak je možné vychutnat si zlolajně nádhernou a přitom chladnou krásu Shrines of Paralysis.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Franta N. / 7.1.18 10:14odpovědět

Dostával jsem se do toho hodně dlouho, ale nakonec moc fajn. A co se týče zvuku - zvukově jasně nejlepší Ulcerate, ta špinavost a rozostřenost k tomu sedí.

Pavson / 30.1.17 20:54odpovědět

Mě se Shrines... líbí hodně a hned od prvního oťukávání. Zvukově mě to taky sedí. Mám vinyl :)

František Minařík / 30.1.17 18:40odpovědět

Žel, zvukově jedna z nejhorších nahrávek vůbec :(

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky