Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulcerate - Stare into Death And Be Still

UlcerateStare into Death And Be Still

Garmfrost26.5.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ulcerate jsou tentokrát atmosféricky průzrační a ne tolik klaustrofobičtí.

Novozélandští improvizátoři Ulcerate se po posledním majstrštyku Shrines of Paralysis, který byl přijat hodně kontroverzně, a na kterém ukázali svoji extrémnější tvář, přenesli k lidštější podstatě vlastního já. Stare into Death And Be Still obsahuje veškeré známé ingredience, kterými Ulcerate disponují už pěknou řádku let, ale své těžko propustné riffování plné metaforické disharmonie prosvětlili bohatou škálou kytarového umění, větším přesahem do světa melodií a vzdušnější atmosféry. Album se tak stává přístupné mnohem širší posluchačské základně. To by mohlo značit možný odklon od progresivního přístupu a snahám zalíbit se masám, nebo naopak chytřejší obsáhnutí vlastní tvorby a jejího podání. Co je správně?

 

ulcerate

 

Propustnější produkce není krokem do nikam nebo ještě dál. Většině interpretů podobný krok zláme vaz a poté se se staženým ocasem vrací ke kořenům. Jsem zvědavý, zda Ulcerate učiní totéž. Byla by to škoda. Stále jsou temní i trošku brutální. Díky zvukovému komfortu ale lépe vyzní epická monumentálnost nejen jednotlivých kompozic, ale samozřejmě celého díla. Je mi jasné, že audiofilové si odplivnou a nebudou řešit tvůrčí chytrost ale především DR. To je sice o fousek variabilnější než předchozí nahrávky, ale pořád jsou v červených číslech.

 

Jsem očarován rytmickými možnostmi dua Merata a Kellanda. Díky absolutní svobodě si pak může Hoggard dělat doslova vše, co si zamane. Přestože je Stare into Death And Be Still prosvětleno čistší produkcí a přístupnějšími melodiemi, neznamená to, že jsou skladby ušetřeny od neustálých zvratů nebo hrátek s aranžemi. Skladby jsou tak vystavěny do epických rozměrů. Ulcerate jsou tentokrát stejnou měrou extrovertní i zaměřeni do úplného nitra. Jako byste chvíli stáli uprostřed obrovského davu, ve kterém všichni mluví každý něco jiného, a naráz vše ztichne a vy se zaleknete vlastního řevu v prostoru uzavřené mysli. Tyto přechody mohou způsobit nehezké závratě. Anebo příjemné motání hlavy. Hehe.

 

Minule Ulcerate přizvali k masteringu chlapíka zvenčí, ale tentokrát, stejně jako třeba v případě Vermis, si vystačili sami. Respektive si vystačil Saint Merat. Ten vedle psaní muziky spolu s Hoggardem rovněž album ozdobil výtečným cover artem a grafikou, ale také seděl ve studiu v roli zvukového inženýra, album prohnal mixem i masteringem. Holt, nejlepší je všechno si udělat sám a na nikoho se nespoléhat.

 

 

Pobrat veškerá úskalí Stare into Death And Be Still je běh na dlouho trať. Nicméně je tato cesta tentokrát příjemná. Album nepřestává růst. Mění se s každým poslechem. V podstatě je progresivní smrští, která si ale na nic nehraje. S přivřeným okem by desku mohl vychutnat i přímočarý posluchač, který by slyšel melodickou hru uvnitř razantního metalu. Na své si mohou přijít i ti, co normálně death metal nemůžou ani cítit. Ulcerate podobně svobodomyslně zněli už na zmíněném Vermis. Post/hc/metal a klidně i rock krucánky zde koexistují spolu s masívní temnotou a hlubokým growlem. Ulcerate opět dokazují, že jsou svébytnou kapelou, která si dělá všechno po svém a dělá to dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.5.20 16:27odpovědět

Ulcerate rozvolňující :)

Garmfrost / 26.5.20 22:03odpovědět

Pojďme, společně to zvládneme... :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky