Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Underwater Sleep Orchestra - Insomnolence

Underwater Sleep OrchestraInsomnolence

Symptom31.7.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Čtyřicetiminutové pásmo lehce klaustrofobní hudby, která potěší všechny posluchače internetu, jejichž srdce bije pro ambient.

K poslechu novinky Insomnolence jsem byl připravený jak nikdy a dopadlo to jako vždycky, když se na něco člověk těší možná až příliš. Nahrávka tvůrčího dua Moallem (God Body Disconnect) a Boström (Cities Last Broadcast, Kammarheit) má svůj pevně daný rámec a čekat, kam až to naroste, je zbytečné. Zapouzdření v ustálených postupech a premise na jednu stranu vyznívá monotónně, ale současně umožňuje soustředěné vytěžení tématu.

 

Deska je nahraná fajnšmekry a určená pro lidi stejného kmene, co docení technikálie jako záznam na pásek videokazety. Pro nás ostatní se jedná o zajímavé hudební dílo, které je svým žánrem a jeho specifickým podáním předurčeno ke konzumaci téměř výhradně v okamžicích rozjímání, kdy se svět uložil ke spánku a hluk velkoměsta ztichl. Zatímco debut The Night And Other Sunken Dreams (2021) byl pokusem o zhudebnění snů, Insomnolence zpodobňuje stavy mysli nespavců.

 

Sedm hudebních obrazů se jako sen slévá do jednoho kompaktního výjevu. Celek je poutavý a zaměstnává mysl mnoha impulzy k úvahám a snění za bílého dne. Hledání detailů vede k objevným momentům i rozpoznávání jindy a jinde slyšených fíglů. Zvláštní výpravná atmosféra, připomínající famózní audiovizuální zážitek z mysteriózního seriálu Archive 81, je ve zředěné formě přítomná i v notách tohoto díla.

 

Kvůli znalosti ostatních výtvorů bohaté diskografie obou tvůrců nehoří mé nadšení pro aktuální počin vysokým červeným plamenem. Ne že by snad šlo o hudební vakuum nebo nedotažené nápady bez pointy, jen tomu chybí výrazný a strhující prvek, co by to jednoznačně odlišil a přehodil výhybku na kolej směřující k větší originalitě. Každý správný tulák mezi spánkem a bděním, nebo prostě jen hudební fanoušek, jistě ocení meditativní kvalitu, kde forma skvěle vystihuje obsah. A to vlastně stačí. Insomnolence není hudba pro masy, ale k leckomu může ve správnou chvíli srozumitelně a silně promluvit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 31.10.21 12:03

Hele, nebylo to myšleno nějak urážlivě, pouze mi nejde do hlavy, proč se v zahraničí mluví o nejlepším albu v porovnání s posledními dvěma alby, ale v Česku tradičně většina lidí řeší, že to není dostatečně tvrdé a že je nebaví recitace (to zas narážím na jiné kritiky). Jako kdyby byla hudba o tvrdosti a Amenra o tom znít co nejtvrději. Přitom já mám při oněch recitacích husinu. Jinak nemusím hrát v kapele, abych se domníval, že recenzent dle mě kapele nerozumí. Je to tedy jen můj pohled a není myšlen urážlivě, aby tato diskuze nebyla pochopena jako zlá. Taky je možné, že řeším kraviny :-) Zkrátka mám ale dojem, že se zde nikdo na kapelu nenapojí a nevnímá jeují hudbu hlouběji. Prostě metal a riffy, to je vše. Je to samozřejmě o tom, co kdo čeká od hudbu. Každopádně na Echoes rád čtu a neshody jsou přirozené. Jen jsem to odfiltroval ze své hlavy, když tu jsou ty diskuze :-D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky