Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Smíchejte Misfits, staré Darkthrone, DHG, Umbrtka a Pensées Nocturnes. Šílenství? Jistě, ale jaké! Už jen doznání faktu, že za mikrofonem stojí Aldrahn, který umí působit jak velice přesvědčivě a sebevědomě, tak i dost ulítle a skutečně vyšinutě. Však jej pamatujete z řad DHG, jejichž odraz se tu zrcadlí právě díky jeho vokálu. Aktuálně však Urarv smrdí punkem a dalšími syrovostmi. A taky především tou pověstnou avantgardou, samozřejmě. Album Substratum je teprve druhé za nějakých dvacet let existence tohoto subjektu, avšak ve prospěch autorů jasně hovoří jejich vytížení v množství dalších kapel a projektů, což je pro black metal něco jako povinná disciplína. Jestli existuje kapela se stálou sestavou, která nikde jinde nehrála, tak jde buďto o úplné nováčky, nebo o fikci. Nevěřím. Ale zpátky k hlavnímu tématu.

Těžko hodnotit, zda celkové náměty skladeb autoři zamýšleli jako nějaký cílevědomí vývoj a do hloubky uvrtanou filozofii, ale já si spíš myslím, že si dělají jednoduše šprťouchlata ze svých ambicí a nebohého fanouška/posluchače tak možná i testují, do jaké míry bude tolerantní. Protože třeba hned první skladba Fancy Daggers je jednoduchým testem, zda projdete. Čiší z toho zábava, radost a především ten vyšinutej punk, kterej mi nejvíc sedí k The Misfits nebo k výrazu Jello Biafry. Jenže tahle punkem nasládlá jízda zdaleka nekončí. V dalším průběhu se pánové zřítí do osidel pravěkého black metalu norského střihu (takže mrknutí na jejich krajánky), kde mi nejvíc dejchá na zátylek prastará muzika ranných Darkthrone potažmo vlastně i současná verze téhle kapely. Prostě ta syrovost, živelnost a prakticky mantinely neuznávající radost z tvorby.

Důležitý a zcela nosný prvek je však v podobě té slavné avantgardy, kterou nám DHG kdysi vpálili do paměti. To, že výše uvádím ještě domácí mistry nálad Umbrtka, je odrazem právě toho sarkasmu a nebojácnosti, který od obou (Urarv / Umbrtka) cítím. Není to vyloženě hudební překrývání, ale ta práce s konstrukcí, harmoniemi a atmosférou. To tam prostě musíte cejtit. A jestli ne, tak bych se měl už nad sebou zamyslet. Za další tahle veselost může snadno nabádat ještě k přirovnávání k francouzskému těžko uchopitelnému smýšlení Pensées Nocturnes, kde bych se asi nejvíce chytal tvorby v letech 2010 – 2016. Někdo si může vzpomenout ještě na výtečné Vulture Industries, ale jejich cit mi přijde víc metalový a soustava skladeb je skoro poslechová a taková písničkovitá, což je pořád dost kostrbatý popis, ale vesmír jménem Urarv je pořád trochu jinde. Víc totiž sází na šok, volnost a neočekávatelnost.

Do výsledného výrazu se mi ještě hlásí ke slovu projekt LIK (tedy Lekamen Illusionen Kallet, nikoliv rovněž švédská deathmetalová banda), kde si nejvíc chrochtám blahem u alba The Second Wind a právě jeho syrový zvuk, zvláštní nálada, dotýkající se až Loits (blahé paměti) a prostě ten ořezaný hudební arsenál. Ačkoliv tu pořád vysílám nějaká přirovnání a vazby, tak věřte, že Urarv má pořád vyloženě vlastní xicht, osobitý výraz a svérázný přístup k roubování avantgarde-black metal-punku. Jejich dílo se neklíží, ale volně se noří do kůže, jako ostří při holení nežádoucích vousů, což by si měla společnost obecně trochu připomenout. Holte se!