Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Urbain - A Soul Purged

UrbainA Soul Purged

Sorgh24.8.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Jeden z moderních pohledů na black metal se otevírá v díle americké kapely Urbain. Její název napovídá, že se nebudeme nimrat v minulosti.

Urbain jsou mladou kapelou, která si ostruhy teprve brousí. Zkušenosti si do ní muzikanti přinesli z řady jiných projektů, které se však obracely hlavně k death metalu. V Urbain se ovšem brousí jiné nářadí, a tak je na místě být zvědavý na to, jak se pracovní postupy nové kapely ustálí a získají na jistotě. Jisté však je, že na debutu, který se jmenuje A Soul Purged, už můžeme vidět kapelu, která si jde za svojí představou moderního blacku, aniž by se nechávala svazovat tradicemi. Cítím jejich snahu o to dělat hudbu nevšedním způsobem, ale to nebrání tomu, aby sem tam vynesli eso v podobě osvědčeného zaklínadla. Matoucí může být obal, já jsem při pohledu na něj čekal dávku industriální cizoty a elektronické dokonalosti, ale chyba lávky. Album je v tomhle ohledu staromilské a lidsky hřejivé i ve svých temných odstínech.


Bez jakékoliv nadsázky platí, že album přináší momenty, do kterých se umím vášnivě ponořit a prožít skutečně silné emoce. Ve slastném omámení mě napadá slovní spojení atmosférický black metal a proč ne. Melodické cítění Urbain je široké a do nenávistných, surových pasáží se jim vloudily třecí plochy v podobě melodických sekvencí, které jsou naopak přítulné jako štěně. Tato jemnost nás nenásilně posunuje do hájemství atmosférického rocku, který je tvrzen jenom blackovým chraplákem. Vzteklý skřehot mi nejednou připomněl dávný vztek Grutleho z Enslaved, když ještě nebyl zkrocen progresivními nápady. Album zároveň díky rychlým vypalovačkám dovoluje tvářit se drsně, dělat ksichty do zrcadla a vůbec oprášit všechna svá oblíbená klišé.

 

Urbain jsou někdy možná nevědomky tradičnější než by chtěli, a zcela automaticky skládají poklonu zasloužilým ikonám melodického blacku. Jednak tu máme čilé a tvořivé kytary a pak hlavně výrazný vliv kláves, které za ty historické reminiscence můžou nejvíc. Úvodní sekundy alba zkouší naši obrazotvornost, intrem Perception by mohla začínat Anathema, blízko to má také k Voices a jejich posmutnělým vizím. Ale postupně se propadáme do studenějších vrstev, které ústí do cizoty prázdné studny. Síla netkví v syrovosti, ta je nutným, ale očekávaným prvkem blackmetalové nahrávky. Spíš jsme nuceni obdivovat techniky, které black změkčují a vyvažují jeho nekompromisnost atmosférickými vsuvkami. Návodem je už zmiňovaný otevírák Perception, který je vhodnou vstupní branou do jejich světa. Naznačuje, že teď není správný čas vytahovat mazanice na obličej a brousit hřeby na křiváku. Jejich použití by mohlo být trapné. I ty nejortodoxnější skladby, mezi které řadím Without Conscience, mají nadžánrový přesah a nesnesou jenom jedno oblečení. Je to podobné jako u nekonformní tvorby Akercocke, kterou je přes zřetelné vlivy těžké přísně identifikovat.

 

Album má z celkového pohledu zajímavý rytmus. Pravidelně instalované kratší a instrumentální skladby C.A.F.O. Lockdown, Bissonnete a Nihilophobia porušují řád a rozjetou náladu alba, svou uvolněností a mírností vytvářejí oddychová zákoutí s představou prázdného, deštivého odpoledne. Někdy jsou blíž k doomu a jako mezihry tvoří hráze v plynutí seriozních skladeb. Vždy je nakonec utne okovaná černá rukavice a stvrdí platnost rčení o jepičím životě. Tohle album má tendenci růst. Postupně se v něm otevírají nové prameny pocitů a jejich prožití slibuje zábavu na delší čas. Urbain se mi svým debutem trefili do srdce, kde kromě zajímavých nápadů dali vzpomenout i na řadu klasických melodramatiků.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky