Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dekadentní kabaret První Hoře se vrátil na planetu Zemi! Po dvouleté tvůrčí pauze, kdy nebylo úplně jisté, zda kapela bude ve své činnosti vůbec pokračovat, přišlo radostné rozuzlení v podobě čerstvého hudebního počinu Křehký mechanismus pozemského štěstí. Pánové nicméně nezaháleli ani před jeho stvořením a v tomto mezičase ráčili oživit své pavučinami a prachem zašlé projekty Sinuhet a Kaspar Melichar, kde nezůstali nic dlužni své pověsti geniálních skladatelů a protřelých muzikantů a příjemně zkrátili svým fanouškům čekání na případný comeback domovského spolku.

Na novinku se naši hrdinové zjevně vrhli pořádně vyhladovělí a plní svěžích a neotřelých nápadů, ale kdo by čekal nějaké zásadnější změny hudebního projevu, ten ostrouhá. A to je dobře. Unikátní multižánrový mix Prvního Hoře totiž rozhodně žádný „upgrade“ nepotřebuje. Pestrobarevná skládanka opět přináší experimentálně pojatý koktejl folku, jazzu, punku, metalu, popu, alternativy, progresivního rocku či elektronické hudby a pozorný posluchač najde i vlivy dalších žánrů. Přes nepopiratelnou muzikantskou virtuozitu zúčastněných, časté změny temp a košaté aranže skladby rozhodně nezní posluchačsky nijak komplikovaně či nevstřícně. Některé mají naopak takřka hitový potenciál a zaryjí se člověku do hlavy, aniž by se však později zprotivily.

Nebudeme zdlouhavě chodit kolem horké kaše, neboť lze zcela objektivně konstatovat, že Křehký mechanismus pozemského štěstí je velkolepě opulentním hudebním monumentem a oslnivě blyštivým klenotem, kterého je pro obyčejné smrtelníky možná až škoda. To ostatně dokazuje i hloubková analýza alba z pera věhlasného akademika, myslitele, filozofa, umělce a vědce PhDr. Karla Pumperlicha, kterou si lze přečíst v samotném bookletu. Ctěný pan doktor Pumperlich je zároveň nejvýznamnějším hostem alba, neboť posvětil celý proces nahrávání svým odborným dohledem a uměleckým dozorem, složil veškerou hudbu i s texty (s drobným přispěním kapely), navrhl grafické ztvárnění obalu a ve skladbě Čobol a Čehún se dokonce zhostil bombardónu, přičemž tento jeho výkon lze považovat za vskutku fenomenální a nezapomenutelný. Méně oslnivými, ale i tak velmi zdařilými výkony přispěli i další hosté v podobě uznávané pěvkyně Barbory Mochowé či flétnisty Dušana Navaříka.

Těžko říct, jak by celý tento comeback dopadl, nebýt geniálního uměleckého vkladu a vizionářství doktora Pumperlicha a nutno dodat, že si jeho angažováním První Hoře dosti ulehčili práci. Kýžený výsledek v podobě nadčasového veledíla, které se nesmazatelně zapíše do hudební historie a možná dokonce donutí mnohé fanoušky spálit všechny své ostatní desky, se ovšem dostavil a to je hlavní. Jakkoliv by různí škarohlídi a hnidopichové mohli namítat, že se členové kapely pouze „svezli“ na nadpozemském talentu pana doktora. Inu, svezli, proč si to nepřiznat. Nicméně k realizaci jeho bravurních nápadů bylo potřeba mít více než nadstandardní hráčské schopnosti a aspoň za ně bychom kluky pochválit mohli. Pumperlich se rovněž projevil jako talentovaný textař, jehož veršotepectví si nezadá s největšími veličinami světové poezie a zahrnuje posluchače hlubokými metaforami, vybraným humorem či nevtíravým patosem a místy sklouzne i k neortodoxně pojatému dadaismu.

Křehký mechanismus pozemského štěstí dělá čest svému jménu a přináší do duší pozemšťanů mír, radost, euforii a lásku k veškerenstvu, byť občas varovně zahrozí prstíkem. Jeho šíření a poslech má nicméně blahodárné účinky a jednou možná dokonce zachrání celý svět. Ale nepředbíhejme. První Hoře zkrátka vydali další mistrovské dílo, které bych vedle přelomového Lamenta a předchozího Imaginaria zařadil na samý vrchol jejich diskografie i celé současné tuzemské scény…